Zúrivý mesiac

Pět minut před posledními deseti romantické, posledních deset drama, ostatní nijaké. Což nemusí nutně znamenat hanu. Šlo tam o přiblížení života lidí, kteří již ztratili šanci v uzdravení, nikoliv chuť žít. Prázdnota by v případě přizpůsobení se pravidlům ústavu byla jejich každodenní církví podporovanou současností. Viděno v původním dabingu z Brna, dobrá práce. (16.11.2013)

Naprosto reálný, na konci hodně smutný film. Se skvělým Malcolmem v hlavní roli. O neštěstí, o naději, o lásce. O tom, že život se Vám může změnit během chvilky a když už doufáte, že to nejhorší máte ta sebou, přijde snad ještě krutější rána, se kterou nezmůžete vůbec nic. Jenom bezmocně přihlížet a spílat osudu. Nic jiného se vážně dělat nedá.... (30.06.2015)

Psychologicko-romantické drama o čerstvém vozíčkáři, který se snaží vyrovnat se svým neštěstím. Malcolm McDowell byl v 70. letech v nejlepší formě, a ochrnutého mladíka zahrál excelentně. V těch časech ať hrál cokoliv, vždycky jste z toho cítili toho rebela, co v něm vždycky byl. V úvodu jsem Raging Moon označil mimo jiné za film "romantický". A ten pojem si dnes lidi běžně pletou se slovem "sračka", když tak koukám, co všechno je tu pod touhle škatulí vedeno. Ovšem přes to žánrové zařazení, i přes výše nastíněné téma, nečekejte žádné citové vydírání ani laciné žebrání o slzy. Podobné záležitosti se musí umět podat, a v tomhle případě se umělo... hodně. (20.01.2006)

Léta jsem tento film uchovával v paměti a nemohl si vzpomenout na jeho název :-). Krásný a smutný příběh o dvou postižených lidech, kteří k sobě dokážou i přes tělesný handicap zahořet tím nejkrásnějším citem. Nesentimentální, nekýčovité, minimalistické a civilní tak, že závěr ani nedojme k slzám, spíše vyvolá vztek nad krutostí a nespravedlivostí osudu. A nakonec, stejně jako hlavní hrdina, si všichni uvědomíme, že život je jen jediný a dál se musí žít. Malcolm McDowell v jedné ze svých nejlepších rolí. 100%. (16.06.2012)

Človek to má trochu ako tá pingpongová loptička, keď je životom pohadzovaný medzi šťastím a utrpením, v polovici cesty ho ešte nezabudne veľkoryso drbnúť o stôl, aby sa akože mohol odraziť. Mocná to poetika bezmocnosti. Každý je síce strojcom svojho šťastia, ale výnimka potvrdzuje pravidlo. Ako napríklad keď zo dňa na deň (v lepšom prípade) nevysvetliteľne ochoriete. (28.06.2015)