Reklama

Reklama

Drama Lindsaye Andersona Kdyby je typickým produktem doby, v níž vzniklo, tedy neklidných a revolučních šedesátých let. Prakticky z každého záběru lze cítit obrovský vztek mladé generace, který může zchladit jen bourání hodnot, na nichž v té době stála britská střední třída.
Obsazení vévodí Malcolm McDowell (sígr z Kubrickova Mechanického pomeranče), který hraje Micka, studenta, který vyburcuje spolužáky k revoltě vůči zažitým zvyklostem jejich internátní školy. Tváří v tvář surovým vychovatelům a neschopným učitelům se Mick a jeho kolegové pokusí odstranit překážky, kterými jim pedagogové ztrpčují život, a také zažitou představu o nadřazenosti kolektivu nad individualitou. Pod heslem "Vyberte si, na které straně chcete stát," tak svádí marný boj mladické ideály s nelítostně válcující realitou.
Natáčení začalo jen pár dní před studentskými bouřemi v Paříži a Andersonovi se díky tomu podařilo poměrně přesně zachytit náladu mezi příslušníky mladé generace, fotkami Che Guevary a Mao Ce Tunga na stěnách pokojů počínaje a naivními přípravami na revoluci konče.
Film se stal kultovním především díky tomu, že se Andersonovi podařilo příběhu dodat surreálný nádech, za což vděčí zejména formálnímu zpracování a vynikající kameře Miroslava Ondříčka. Ve chvíli, kdy revoluční události nabírají obrátky, film se anarchisticky rozpadá do jednotlivých záběrů, neustále mění svou barevnost od sépiové po plnobarevnou, střídání reálných a fantazijních záběrů je stále rychlejší. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (122)

bubun 

všetky recenzie používateľa

Některé filmy mají sílu ve dvou případech, za prvé, když je vidíte v době vzniku či ještě nějakou dobu poté, za druhé, pokud je vidíte v určitém věku. U If.... jsem si téměř jistá, že vidět to před takovými dvanácti lety, oslovilo by mne, možná i nějakým způsobem ovlivnilo, možná by se If... stalo i mým oblíbeným filmem. Bohužel, a zde mne to o to více mrzí, protože i přes rozvleklost a hluchá místa si If... drží dobrou úroveň a patrně bylo ve své době určitým mezníkem v zobrazování vzpour tohoto typu, je film přežitý (ne však jeho námět a poselství), a doslova převálcovaný jinými snímky, které si s podobnou tematikou pohrály lépe, ať už z toho či onoho důvodu. ()

corpsy 

všetky recenzie používateľa

Zrejme by som mal nadviazať nejaký romantický vzťah s obdivovateľkou divných filmov, aby som skrze lásku pochopil akú to vlastne auru vyžarujú filmy ako je IF.... a jemu podobné. Nejde oči odtrhnúť od diela pána Andersona, ale nie preto žeby som bol okúzlený jeho anomickou atmosférou, ale tým že sa mi do šedej kôry dostávajú prejavy režiséra, ktoré chcem pochopiť, ale nedarí sa mi to. Zrejme budem musieť nadviazať milostný vzťah s nejakou ctiteľkou nevšedných snímkov. ()

Reklama

LeoH 

všetky recenzie používateľa

Milé shledání po letech – poprvé to bylo někdy na sklonku osmdesátek, nejspíš ještě v neoficiálním matfyzáckém filmovém klubu, byli jsme celí paf z toho, jak může film z úplně jiné země a úplně jiné doby tak přesně rezonovat s naším životním pocitem, jak jsou ti kluci z anglického intru úplně stejně v háji jako my na pražských kolejích, povinných vojenských katedrách etc., záviděli jsme jim, že si o tom mohli aspoň natočit takovouhle svobodnou taškařici. — Střih na letošní Filmovku o tři dekády později, míň ztotožňování a víc oceňování věcí, z kterých člověk s tehdejším kulturním rozhledem ani nemohl bejt moudrej, třeba jak se reálné absurdity tradičního školního systému míchají s těmi vymyšlenými surreálnými tak dovedně, až se mezi nimi stírá hranice a ty skutečné pak působí ještě absurdněji (připomíná to nějaký šamanský kult: generace vyhastrošených divochů stále stejnými, po staletí opakovanými tanečky přivolávají déšť civlizace a vzdělanosti). — Tehdy i dnes stejně uhranut tygřím monologem Christine Noonanové: Go on. Look at me. Look at my eyes. I'll kill you. Sometimes I stand in front of the mirror and my eyes get bigger and bigger. And I'm like a tiger. I like tigers. Rrrrah! ()

wipeout 

všetky recenzie používateľa

Na moju prvú návštevu v miestbom filmovom klube som si vybral práve tento film, ktorý sa do kín dostal v rámci projektu 100. Nebol to jeden z tých snímkov, ktoré by človeka ohúreného zatlačili do sedadiel svojou schopnosťou šokovať či intelektuálne vyčerpať, čo čiastočne vychádza aj z neznalosti dobových reálii a spoločnskej situácie preto človek nemohol pochopiť hystorický kontext ani bezprostrdenosť myšlienky aj keď nemal som problém prejednávaný subjekt aplikovať na súčastnosť a z toho plynie aj univerzálnosť tohto snímku. Postupne vo mne začal narastať odpor voči zvráteným profesorom a dozorcom, podobne ako u hrdinov tejto skúšky výdrže a sebadisiplýny. Môj vlastný nefalšovaný odpor voči tradíciám a konzervativizmu sa teda mohol pretaviť do súhlasného uznania a pochopenia posledného aktu, kde len použitie prostriedkov na dosiahnutie rovnováhy v sebe samom bolo otázne. Výborné ukončenie, ktoré necháva priestor pre diskusiu 3,5* ()

Matty 

všetky recenzie používateľa

Malcolmova rozcvička na Mechanický pomeranč nás sto minut dusí svou odtažitostí, monotónností a pomalostí, aby mohla v závěru s o to větší razancí přijít skutečná (a díky předchozímu dění i jeho podání bezezbytku pochopitelná) revolta. Prorocký film. 85% Zajímavé komentáře: liborek_, wipeout ()

Galéria (88)

Zaujímavosti (8)

  • Lindsay Anderson žádal ředitele školy Cheltenham College, kterou kdysi sám navštěvoval, o povolení natočit zde film. Ředitel se zeptal, o čem film bude. Když Anderson váhal s odpovědí, chtěl vědět, zda to bude něco jako Školní dny Toma Browna (1951). Režisér ho ujistil, že "jisté motivy" příběhu by se daly přirovnat k tomuto klasickému viktoriánskému filmu Thomase Hughese (ve kterém jsou dospělí symbolem autority a pravdy). Dostal povolení natáčet a zaplatil za ně údajně pouhých 100 liber. Není ovšem divu, že na žádnou další zdejší výroční školní slavnost nebyl už Anderson pozván... [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995] (dopitak)

Reklama

Reklama