Snehulienka navždy šťastná

Film Sněhurka a jak to bylo dál obrovským způsobem doplácí na značku, kterou se snaží rozvíjet. Mezi původní disneyovskou Sněhurkou a sedmi trpaslíky a tímhle snímkem leží neuvěřitelných padesát let, během kterých se animovaný film proměnil takovým způsobem, až se mezi oběma Sněhurkami prakticky vytratila jakákoliv formální kontinuita - a z toho důvodu se nedivím, že studio Walta Disneyho mělo z tohohle pokračování doslova noční můry a házelo tvůrcům klacky pod nohy, jak jen to šlo. Takže Sněhurka a jak to bylo dál je animovanou trestí osmdesátých let a sama o sobě funguje docela dobře, ale jako pokračování velké legendy prostě neobstojí (jak bychom se asi dnes dívali na nové pokračování Bena Hura?). Takže jako typický produkt doby je tenhle film vydařený ve vší té ulítlosti (Matka Příroda je - jak tu kdosi napsal - opravdu "hodně alternativní") a osmdesátkové syntetičnosti (jedna z písniček mi připomněla pohádky z československého socíku) a závěr působí opravdu hororově, jenže kdyby tohle viděl Disney, asi by se hodně divil, co se s jeho milovanou Sněhurkou stalo za padesát let. Na závěr bych snad jen dodal, že ač jsem tenhle film viděl včera zhruba po dvacetileté pauze a spousta scén mi vyskakovala zaprášená z paměti, na Vejra jsem za tu dobu stihl asi zapomenout nadobro. (386.) (27.08.2008)

Tuhle pohádku jsem jako malá hodně prožívala. Zakletý princ mě děsil tak, že jsem se bála jít na záchod. Naopak zlýho vejra, který o své děsivosti musel neustále přesvědčovat, jsem milovala. A trpaslinky - hlavně malá a rozkošná Bouřilka s neposlušným prstem - byly naprosto adekvátní náhradou za staré trpaslíky. Z Matky Přírody jsem ovšem byla dost zamtená, dneska mě tahle hipísačka baví neuvěřitelně moc. (05.09.2011)

Nejsem schopen objektivního hodnocení. Pro mě je toto srdcová záležitost. Když jsem se na tento film včera opět díval, naplnila mě taková nostalgie, tolik vzpomínek na bezstarostné dětství, jenž jsem trávil pravě mimo jiné s touto pohádkou. S odstupem času mi došlo, že tento film možná není tak dokonalý a úžasný, jak jsem si myslíval. Ale i přes to má mnoho nepopiratelných kvalit. Jistě animace v porovnání s dnešními Shreky, VALL-Imi a podobnými působí směšně, ale vezme-li však člověk v potaz rok vzniku, jedná se o velmi povedenou animaci. Příběh je nápaditý a celkově myšlenka pokračování Sněhurky je poutavá. Bohu žel, jak už to u pohádek bývá, člověk od začátku ví, jak to dopadne, proto v kinematografii vítané zvraty, nečekané konce a hluboké myšlenky zde nemají prostor. Příjemným zpestřením filmu je figurka "vejra", která mě dokázala pobavit nejen jako malé děcko, ale i nyní jakožto 23-letého infantilního blázna co kouká na animovanou Sněhurku :) Zkrátka a dobře, krásná pohádka, kterou nejspíše docení převážně ti z nás, kdo na ní vyrostli. Jedinou konkurencí je snad Rychlá rota. (27.03.2013)

Naposledy jsem to viděl asi v pěti letech. Teď, po déle jak patnácti rocích jsem měl možnost díky TyTrubce připomenout si dětství a zjistit, že od mých nejlepších vzpomínek se za ta léta vůbec nic nezměnilo. Tenhle film navždy zůstane v mé paměti pod položkou "krásné nezapomenutelné". Kvalitativně na úrovni těch lepších pohádek, nelze film jinak než doporučit. (09.12.2009)

Náhoda tomu chtěla, že jsem zhruba přesně před dvaceti lety měl zapnutou televizi, právě když to začalo. Z původního pouhého přebývání v místnosti se stalo koukání a z koukání příjemný pocit po pohádce. Pak jsem to nadlouho vypudil z hlavy a stejnou náhodou na to nedávno narazil v nekonečných vlnách internetu. A to dokonce s původním podařeným dabingem. Tajemný šeredný průvodce, trpaslice a jiné potrhlé nápady překonaly i tu feminizační tóninu. A nostalgie docela zapracovala. (28.05.2013)