Obsahy(1)
Umírání se týká každého z nás. Přesto zůstává v naší společnosti tabu. Jaké jsou možnosti paliativní péče pro důstojné umírání v Česku? ... Umírat dobře. Co to znamená? Ptáme se a zkoumáme přístup špičkových odborníků ve třech českých institucích. Dostáváme se i do těch nejintimnějších situací spojených s odcházením ze života. Primářka Katarína Vlčková z Cesty domů navštěvuje a pečuje o své klienty v jejich domovech. Příkladem je rodina Radka V., kde manželka Lucie a dcerka Terezka obklopili tatínka vytrvalou péčí a mohou tak poslední okamžiky jeho života trávit pospolu jako rodina, v klidu domova. Doktor Adam Houska se zase pokouší se svým Podpůrným a paliativním týmem ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady vytvořit pro své pacienty „bublinu“ bezpečí. Nemocniční prostředí totiž není k umírání úplně stavěné. Nabízí i tzv. ranou paliativní péči, v níž jde hlavně o to, aby pacientka s nevyléčitelnou nemocí porozuměla tomu, jaká je její diagnóza a prognóza, a co jí lékaři v nemocnici mohou nabídnout. Nabízí jí pocit bezpečí a někoho, o koho se v té velké mašinérii může opřít. Ředitelka hospice sv. Štěpána Monika Marková a její vrchní sestra Martina Vojtíšková zase dokazují, že hospic není studené, smutné místo. Žije se tu aktivně, kvalitně a do poslední chvilky... Umírání se týká nás všech a měli bychom ho brát jako příležitost ujasnit si, jaký život jsme prožili, najít prostor ke smíření a odejít v klidu a pokoji. (Česká televize)
(viac)Recenzie (3)
Nebát se... těžké, ale pádné poselství nám, co o Smrti zatím vůbec nepřemýšlíme.. ()
https://www.ceskatelevize.cz/porady/15867911912-umirat-dobre/ ()
Je otázkou kolik lidí je skutečně spokojeno se svým životem ve chvíli, kdy cítí konec. Samotné téma je dost zajímavé a asi by si zasloužilo větší minutovou porci nebo několikadílný seriál. Umírání je totiž součástí každého z nás a všichni umřeme. Bohužel si jen málokdo může vybrat kdy, kde a jak to bude. Je strašné se dívat na otce od rodiny, nedávno ještě schopného a aktivního nebo mladou ženu, jak se musí obávat o svůj konec. V tom prvním případě je fajn, kdy člověk může zůstat doma, ale při uvědomění si, že u toho zůstává i jejich dcera, už mi bylo opravdu úzko. Jsem rád, že žijeme v zemi, kde i tyto služby, alespoň zatím, fungují skvěle a máme tu odborníky. Bohužel jsou tyto práce mizerně placené a mladí lidé se k nim moc nehlásí, takže budoucnost všech sociálních služeb je opravdu na hraně. ()