Svetlá veľkomesta

Dalo by říct, že Světla velkoměsta jsou esencí, která si z Chaplinových filmů bere to, čím byly charakteristické (kombinace humoru, sentimentu a sociálního cítění). Výsledný produkt tomu však ne vždy odpovídá. Největší překážkou je tu nedostatečná vypointovanost některých scén, u jiných Chaplinovek jsem se prostě bavil víc. Na druhou stranu bych vypíchl geniální boxerský zápas a ne zcela jednoznačný konec. Světla velkoměsta tak mohou posloužit jako instantní verze určená převážně tomu, kdo se ostatní Chaplinovou tvorbou nechce prokousávat. ___ S odstupem času přece jen hvězdu přidám, a to hlavně za ten závěr.  9/10 (19.09.2009)

Vkusná legrace, skvělá hudba, k tomu romantika bez sentimentu. Charles Chaplin je legendou právem, tenhle film, i když byl natočený před tři čtvrtě stoletím, nikdy nezestárne. Kromě toho, že je celý poskládaný z prvotřídních grotesek, který by obstály i samy o sobě, má i hodně navíc. Hlavně až překvapivě velkej prostor dostalo charakterní herectví v negroteskových scénách. Virginia Cherill je tak výrazově úsporná a přitom v mnoha momentech tolik působivá, jako žádná jiná Chaplinova herečka z filmů, který jsem viděl, a že byla laťka hodně vysoko. I Charlie je na jednom z vrcholů svých hereckých a hlavně režisérských schopností, preciznost jednotlivých scén přímo bije do očí (hlavně seznámení a závěrečné shledání jsou super extra). (28.11.2006)

Skoro to vypadá, že Chaplin ve Světlech velkoměsta především oprášil některé prozkoušené situace a gagy, neboť mi byla řada situací velmi povědomá z jeho krátkých grotesek. Přidaná hodnota tkví v tom, že jim dal čistější a propracovanější tvar (co si budeme nalhávat, v roce 1915 měl do filmaře Chaplin ještě daleko) a provázal dojemným příběhem, nad nímž pokaždé žasnu. Takto se strefit do mého emočního ustrojení a přitom nebudit zdání kalkulu je s ohledem na chatrnost té historky (zápletkou bych to nenazýval) obdivuhodné. Vidět toto v roce 1931, tak asi brečím jako želva, že němý film definitivně odchází. Přitom u Chaplina je to z velké části otázka určité nostalgie, které jeho filmy (a tento spolu se Světly ramp zvláště) obklopují – díky tomu se k nim vracím zas a znovu. (02.10.2005)

Určite jeden z najlepších filmov s ktorým je spojené meno Ch. Chaplina. Celý film je pretkaný vtipnými situáciami a navyše príbeh je celistvý a nie iba zlepencom vtipných scénok. Všetky scény s bohatým ožranom sú výborné, ale mňa najviac pobavila boxerská vložka , vrátane "zázračnej" zajačej labky a podkovy pre šťastie. V zozname svetového kultúrneho dedičstva by svetlá veľkomesta rozhodne nemali chýbať. Dialógy mi nechýbali a je to čarovné tak ako to je. 100%. (20.09.2015)

Přepsáno v listopadu 2019. Film Světla velkoměsta je velkolepé představení energií nabitého cirkusového klauna. Charlie Chaplin se tvrdošíjně postavil nástupu mluveného filmu usilovnou prací, zdokonalil a s důmyslnou pečlivostí pozměnil svá vlastní dřívější estrádní vystoupení i melodramatické toky pro záchvěvy emocí, aby sám sobě dokázal, že je stále schopen dosáhnout filmového úspěchu s pantomimickou zběsilostí cirkusového klauna. A Charlie Chaplin sklidil zasloužený potlesk. Cirkusový klaun je stále sarkasticky kousavý, přesto sociální kontrasty slouží především k efektnímu nasvícení jevištního parketu a k citovému zdůraznění shledání pro úplný závěr doznění. Cirkusový klaun je v dobré fyzické kondici, předkládá rozpustilost ve složených obrazcích dokonalé koordinace a taneční choreografie čar pohybů. Ta artistická zvukomalebnost našla estetický soulad řádu, vynalézavost s přizpůsobivostí jsou vhodnými společníky k dosažení stavu upřímné radosti ze života. Cirkusový klaun se vyznává z přebytku něhy a rozdává rozkvetlé košíky z lásky. Středem rozvášněně žádostivých hrátek je Charlie, toulající se nerozvážně v životních touhách. Je nuzným básníkem na bujarých hostinách smetánky, je i nestandardním manuálním pracovníkem, je soucitným dobrodincem, je ušlechtilým ochráncem a rozněžnělým romantikem. Cirkusový klaun se odrazil ke svému životnímu výkonu a v soustředěném transu předvádí dokonalé tvary piruet a poetické zákruty pocitů. Důležitou postavou je mladá květinářka (zajímavá Virginia Cherrill), slepá dívka s křehkým úsměvem čisté nevinnosti. Romantické vzplanutí ctí povznášející romantické ideály a nevznáší žádné osobní nároky. Radost ze života je odzbrojující. Významně kontrastní postavou je bohatec (zajímavý Harry Myers), čerstvě opuštěný nevěrnou manželkou. Alkoholické zatmění mysli je bezstarostně otevřené a vděčné svému zachránci života, leč střízlivost si potrpí na důstojné ceremoniály a třídní realitu. Z dalších rolí: stará a dobrotivá babička slepé dívky (Florence Lee), spolehlivý sluha bohatého pána James (Al Ernest Garcia), Charlieho urputný protivník za boxerskou slávou (Hank Mann), ctihodně důstojný starosta města v řečnickém projevu (Henry Bergman), párek loupeživých zlodějů (Joe Van Meter a Albert Austin, též v roli metaře a Charlieho spolupracovníka), chviličku vítězství užívající si boxer (Tony Stabenau), neúčinně pověrčivý černošský rohovník (Victor Alexander), s Charliem nespokojený vedoucí metařů (James Donnelly). původní Charlieho soupeř za boxerskou odměnou (Eddie McAuliffe), či trpělivý rozhodčí boxerského zápasu (Eddie Baker). Světla velkoměsta jsou k dokonalosti dovedným estrádním výstupem cirkusového klauna v choreografické souhře pohybu, v neutuchající touze po životě a také v něžnosti překypující melancholické poezii života. Obdivuhodný filmový výtvor v klaunské neposednosti snění! (30.07.2010)