Až budem mŕtvy

Příkladně neučesaný, černovlnný vrchol Pavlovićovi kriticky nastavené tvorby sleduje kroky vášnivého (avšak nepříliš talentovaného) zpěváka Jimmiho Barky (Dragan Nikolić). Ten žije arogantním stylem ze dne na den, podvádí a využívá vhodně každé příležitosti, jež se mu naskytne, a skrze svody žen a dívek i jiné známosti se na své cestě během několika dní dostává na hospodské slavnosti, do kasáren, kde pracuje jeho strýc, i na soutěž mladých hudebních talentů, kde jej však čeká zdrcující debakl. Svým nepříkladným plahočením napříč dezorientovanou a zmoženou krajinou socialismu rozhodně nevytváří pozitivní, povzbudivý obraz tehdejší mladé generace a pojetí bezútěšného filmu, v němž jsou ukazovány „zapadlé dvorky“ lidských příbytků i životů ve vší autenticitě, míří za zdrcující obžalobou srbské reality dané doby. Rázná, ostrá a nečekaná tečka, která přijde po Jimmiho návratu domů, je přitom ve své výhružnosti natolik krutým rozuzlením, že má zpětně moc přehodnotit dosavadní divákův vztah k antihrdinovi a vydolovat z něj kus lítosti. Film, jenž by se za svou syrovost jen hodil do vitríny československých zlatých šedesátých (nejblíž má takto k prvním Schormovým snímkům). (03.01.2013)

Zpěvák, který neumí zpívat, se snaží dobýt Balkán, muž, který není schopen milovat, "obdělává" (když použiji výraz přímo z filmu) každou ženu, na kterou si vzpomene, pohrdavý flákač, který si na svůj chleba nevydělá, hlady netrpí - Jimmy Bárka a jeho cesta životem. Tam a zase zpět, neb prozření a přiznání si skutečného stavu věci může být někdy až moc rychlé. "...já? Já nic, jsem odepsanej...". Jugoslávská nová vlna - syrovost a nekompromisní obraz drsné atmosféry, (de)formující charaktery i celou společnost. Celebrita své doby, jako předobraz prohnilosti dnešních hvězd - i tak se dá film brát. (15.03.2015)

Bez starostí o zajtrajšok, s momentálnou chuťou si užívať. Uprostred rozbordelárenej krajiny, blatových ciest, nedostatku práce a dostatku uniformovaných síl všade naokolo. Vždy sa nájde nejaká pipka, čo naletí a pomôže. Raz z krádežou, inokedy s jedlom, spánkom alebo vyfabulovanou správou do novín o úžasnom talente. S takouto povesťou sa dá prežiť medzi jednoduchými dedinčanmi, či vojakmi, ktorým je v zásade jedno, kto spieva. Horšie je, ak sa na týchto scénach nadobudne nezdravo nadnesené sebavedomie, ktoré v ozajstnej súťaži zhasne ako zápalka. Obrazovo pestré, dialogicky úsporné dielo s mnohými humornými scénami a nadhľadom ukazuje dráhu slobodomyseľného tuláka, ktorý sa živil prítulnosťou žien a charizmatickým výzorom. Po tom, ako zisťuje, že všade mu kvety nerastú, vracia sa odkiaľ už raz hrdo odišiel. Pribudlo sebavedomie a odvrávanie. Hoci prácu celkom istú nemá, vymyslí napochytre zámienku. Návrat do starých koľají je však vždy niečím iným ako pokračovaním vo vychodených šľapajách. (11.03.2014)

(KB - J) Lidé píšící o AŽ BUDU MRTEV se často soustřeďují na kontext (černá nová vlna, vliv na Schlesingera a Jarmursche, podobnost s jinými novovlnými tituly) na místo textu samotného. Přitom i pro nestudenty genderu musí být ukázání náležitostí ke společenským rolím a vykreslení vztahu muž - žena zajímavé, protože se nabízí otázka šovinismu, možná až mizogynství režijního díla Živojina Pavloviće. Hlavní hrdina, Jimmy Bárka, je zloděj a podvodník, přitom velký svůdník, kterému neodolá žádná, ať jde o sebevětší hvězdu. Všechny ale jenom využívá k tomu, aby měl peníze/střechu bad hlavou/úkryt/udělal si jméno apod. Ani samotný konec nenasvědčuje změně náhledu na celou věc, protože Jimmy skončí tragicky poté, co se poprvé k ženě zachová jinak, než jako k pouhému objektu, jenž se mu zrovna hodí. Nabízí se ale alternativní možnost čtení, kdy se snímek vyjeví ne jako šovinistický či dokonce mizogynní, ale tento přístup a vůbec způsob života odsuzující. Je naznačeno, že vztahy mezi Jimmym a jeho rodinou nejsou zrovna nejlepší, poukazuje se na jeho neadekvátní vnímání sebe sama jako zpěváka... a ono využívání není tak jednostranné, jak by se mohlo zprvu zdát. Není to zpěvačka, která potřebuje někoho na vystoupení, a tak si můžou být vzájemně prospěšní? Není to "výpravčí", která se chce zabavit během dlouhé cesty vlakem? A dalo by se takto pokračovat, ale nejednoznačnost co do přístupu k "hrdinovi" je to, co dělá AŽ BUDU MRTEV velmi dobrým filmem, u kterého divák rád přehlédne některé nedostatky (vedení neherců, časté pohledy do kamery). (07.10.2012)

V klasickém snímku „černé nové vlny“ se můžeme soustředit na postavu Jimmyho Bárky a přemítat nad tím, do jaké míry jde o antihrdinu a jak vlastně hodnotit jeho přístup k ženám, ale taky si lze všímat obecnějších souvislostí, například vztahu velkoměsta a vesnice. Pro film je totiž důležité, že Bárka je za zpěváckou hvězdu až do chvíle, než se dostane do Bělehradu, kde na soutěži zcela vyhoří. Na filmu není nejděsivější obraz provinční bídy, do které se také v závěru opět vracíme, ale nekritické Jimmyho přesvědčení o vlastních schopnostech, živené podporou nesoudných lidí z maloměsta. Málokdy se stane, že film dokáže natolik deziluzivní sdělení, jakým tahle bezútěšná zpráva o neprůchodnosti sociálních vrstev rozhodně je, podat tak ambivalentní cestou. Svoji roli určitě hrají již zmíněné záporné rysy hlavní postavy, ale také znatelné komediální ladění snímku vyvažující jeho výslednou pochmurnost. (19.01.2013)