Yeonae soseol

Pekný smutný film, ktorý je niekedy až moc prekombinovaný. Čo myslím tým, že je prekombinovaný? Je použitých príliš veľa zvratových momentov a možno by na romantický film stačil len jeden. Hranie hercov je na vysokej úrovni (hlavne Tae-hyeon Cha hral výborne) a príbeh je fakticky veľmi pekný a nakoniec v konečnom dôsledku aj dojímavý. Pekná klavírna hudba len navyšuje celkový pocit z filmu a človeku sa proste chce plakať, aj keď nie vždy je v tomto filme prečo. Ja by som prijal aj iný koniec nie takýto, keď tých zvratov a kľučiek počas filmu bolo toľko, ale čo sa dá robiť scenárista a režisér (Han Lee) v jednej osobe mi chcel dať proste facku tak som to nejako predýchal a prijal. Tu som napísal len kozmetické veci čo mi na filme v podstate vadili, ale inak je to vynikajúci dojímavý film, z veľmi dobrým príbehom a výbornými hereckými výkonmi. (03.01.2016)

Já vam nevim, jihokorejci, jako mistři těchhle bechderoucích romancí natočili podle mě lepší kousky. Kdybych se dokázal vyhnout tomu porovnávání s ostatníma citovkama, který mě vyždímaly až do morku kosti, byl bych asi nadšenej víc. Takhle je to o trochu menší concerto, než nabízí třeba muj vrchol A moment to remember. A co mi tam trochu vadilo, že chvílema jsem se v těch dějovejch liních ztrácel, tim pádem jsem se snažil najít, a tim pádem mě to odtrhávalo od vnímání. Naopak to ale nemění nic na tom, že jihokorejci jsou v tomhle žánru prostě asi nejlepší. (04.01.2010)

Další skvostná asijská romance! Vtáhne civilním pojetím, nefilmově přirozenými reakcemi a chováním, ukolébá pohodou a čeká až vám ústřední trojice přiroste k srdci. A pak vám ji vezme. Zůstane jen vzpomínka na krásný smutný příběh o nádherném přátelství, o lásce, která se z něj pomalu rodí a o nejistotě a malých chybách, které ji ovlivňují. O bolesti a citech tak čistých a nesobeckých, až to bere dech a vhání do očí slzy. Pozvolna plynoucí nádhera s několika neskutečně silnými momenty (téměř polibek, Eun-ju Lee a hodiny), které nijak neuškodilo ani pro někoho možná matoucí prolínácí časových rovin. (12.06.2011)

Nádherně se krystalizující příběh s prolínámím časových rovin, který je ověnčen navíc těžkým nádechem něčeho zvláštního, co z tohoto příběhu platonické lásky udělá něco víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Celou dobu víte, že tenhle příběh nemůže dopadout dobře, protože něco visí ve vzduchu, ale i přesto, že hlavní pointu odtušíte, zbytek příběhu s ní spojený vás stejně pošle do kolen. Je to kýč jak bič, ale právě díky takovým kýčům jako je tento, se snaží ostatní tvořit kýče další a další. On totiž i kýč může být uměním. Čtyři hvězdičky dávám jen a jen proto, že silný příběh ústřední trojice je nepochopitelně prokládán příběhem druhým (knihkupec a zřejmě sestra hlavního hrdiny). Nejvýraznější je to právě ve velkém finále, po kterém jsem seděl jako přimražený a těšil se na titulky, během kterých zůstanu mlčky sedět a budu přemýšlet nad smyslem každého mavnutí motýlích křídel a života vůbec, ale místo toho jsem byl probrán "dokončením" tohoto příběhu, který ze mě ten neobyčejně zvláštní pocit smyl. Škoda. [červen 2006] (13.06.2006)

Vysoké hodnotenia ma navnadili. Možno až príliš. Pre kórejský film mám slabosť, ale zákonite nie všetko človeku sadne. Trojica kamarátov prvú polovicu filmu neustále niekde sedí, rozprávajú sa, cestujú a po hodine sa jedna postava pýta hlavného hrdinu "Čo ste vy celý ten čas vlastne robili ?", ten sa zamyslí a hovorí " Fakt, čo sme vlastne robili?". Zmätený divák si možno v duchu povie, načo to vlastne pozerám... V podobnom prázdnom duchu film ešte pokračuje pol hodinu a tesne pred koncom príde niečo, čo vnímavejší divák tušil už dávno. Mali by sa mi liať slzy po tvári, ale ostal som chladný. Celé mi to prišlo nejaké prázdne a vzhľadom na jednoduchú dejovú líniu, aj poriadne natiahnuté. Nie je to zlé, ale pre mňa iba na jedno pozretie. 60%. (22.07.2012)