Johnny Mnemonic

Díky zajímavému pohledu na svět blízké budoucnosti film neshodím níže. Samozřejmě triky jsou v dnešní době pomalu úsměvné, ale Mnemonicovi ve finále nejvíce podrazí nohy závěrečná půlhodina s delfínem v hlavní roli. Padouch yakuzy docela zaujme svým vybavením a když je řeč o japonské mafii, tak dorazí i Lundgren. Jeho role je ovšem mnohem menší, než se mě kdysi zdálo. 50% (05.01.2019)

"Proč ti chtěli uříznout hlavu? Tady lidi většinou normálně zabijou." Už si snad ani nedokážu představit, jak moc sci-fi byl v roce 1995 přenos 320 GB dat. I když si matně vzpomínám, že mé první Pentium 75 MHz mělo tehdy HD 540 MB, takže to asi bylo hodně. Jenže ono je těžké hodnotit něco, co ve své době patrně působilo hodně moderně. Dneska už je to archaická záležitost, ale její myšlenky jsou ale stále aktuální. Mám tím na mysli to, že zmírňovat chorobu je mnohem výnosnější, než ji vyléčit a že naši civilizaci mohou zachránit jedině delfíni. Mne to tedy přiměřeně bavilo, mezi Johnnym a Jane to sympaticky jiskřilo a Kazatel byl fantastický, kdykoli začal kázat svými implantáty. (03.02.2019)

Zajímavý námět, špatné zpracování. Nejhorší stránkou Mnemonica jsou kulisy, ve kterých se odehrává. Tvůrčí vize budoucnosti je naprosto tristní. Herci jsou dost dřevění (včetně Reevese). Takeshi Kitano mě šokoval. Vůbec jsem netušil, že v tom "hraje". Občas se ve filmu blýskne zajímavá scéna, nebo alespoň nápad. Moc bych si přál, aby Mnemonicka natočili bratři Wachowští. To by bylo jinačí kafe. (10.03.2005)

Johnny Mnemonic je přesně na půl cesty mezi tím, co se o něm říká a tím, čím jsem doufal, že bude. Výsledkem je tak relativně zajímavé, typicky 90kově bečkové sci-fi, které doplácí na nedotažený děj (postavy se objevují, kde tvůrce napadne, nějaká logika a realistický pojem o plynutí filmového času jde rázem do kopru, podstata viru NSA, naprosté upozadění černého ledu) a podivné triky, u nichž nevadí ani tak, že jsou mizerné (neboť se tím alespoň jasně rozliší, co je skutečnost a co virtuální realita), jako spíš, že jsou nepřehledné. Každopádně by mě hrozně zajímalo, jak to vypadalo na velkém plátně. Především je ale velmi zajímavé sledovat typické cyberpunkové propriety (uličky s odpadky, kouř, čisté vědomí bloumající sítí, ...) jak si je Hollywood představoval půl roku před premiérou Ghost in the Shell... Kupodivu nebyl od té Oshiího vize až tak daleko... (09.11.2009)

Ještě než Keanu Reeves začal hledat chyby v Matrixu, tak si osahal cyberpunk ve snímku Johnny Mnemonic. Hrdina jmenovaný v názvu filmu ve živí jako pašerák. Jenže on nepašuje drogy, zbraně, nebo peníze. Nene, přece jen žije ve světe budoucnosti, kde se pašují data. To co si dnes můžeme stáhnout, poslat, nebo vypálit to si Johny nechává nahrát do hlavy. Jenže on si ukousne trochu větší porci v tom jak velký obsah dat si nechal nahrát do hlavy a také jaká data, protože ho začne pronásledovat yakuza budoucnosti. Režisér se snažil nastavit tíživou vizi let budoucích s dusnou atmosférou. Prostředí působí ze začátku zajímavě, ale později jeho monotónnost začne ubíjet. Práce s napětím a gradace bojových scén, které měly také podpořit atmosféru, ujíždí režisérovi pod rukama. Keanu Reeves nemá herecky skoro co nabídnout. Pochválit můžu triky, které jsou na rok svého vzniku povedené a Dolpha Lundgrena jako pomateného zabijáka recitujícího bibli. 3* dávám hlavně za to, že se Johnny Mnemonic dá považovat za trénink ke skvělému Matrixu. (04.07.2007)