Goro, biely pes

Do dnes kultovní seriál, který byl v 80. letech na televizních obrazovkách hojně vyhledáván. Dobrodružně romantický příběh o dívence Reiko hledající svého pejska sledoval každý doslova se zatajeným dechem. I vycvičený Goro prožil při putování do svého domova lecjaké příhody a nástrahy, zvláště, když měl v obojku něco, po čem toužila spousta lidí. Příběhů o pejscích je dnes už samozřejmě mnoho, ale tento má v sobě přeci jen jistý punc nostalgie a takových zvláštních vzpomínek. Docela mě mrzí, že v Česku neexistuje Tv kanál zaměřený na filmovou klasiku, aby se mohla takováto díla připomínat. (05.04.2014)

Žádnej plyšovej pes, kterýho jsem kdy v životě měl, nemohl mít jiné jméno... Goro a píšťalka. Nezapomenutelná vzpomínka na to, když jsem byl prcek. A úžasná melodie. Ti, kterým je míň, asi nepochopí, že tohle je kult. Že to, že se všechny díly objevily na netu, je neuvěřitelný a sedím u toho a vzpomínám, jak jsme kdysi seděli všichni okolo malý černobílý televize a ubulenejma očima koukali a drželi palce. Tenhle seriál je vyděračskej, manipuluje citama. Kdybych ho měl hodnotit teď, je to stěží na dvě hvězdy, ale za ty vzpomínky a za nostalgii - jasných 100%. (11.12.2014)

Goro Bílý pes jsem sledoval, jako dítě. Moc jsem se těšil na každý díl, v kterém se objevovala hlavní hrdinka Reiko a její věrný pes Goro. Celkem " In " byla píštalka, s kterou volala svého čtyřnohého kamaráda, měla tak vysoký tón, který slyšel pouze Goro a věděl, kdy je v nebezpečí či naopak. Na 80 léta úžasný japonský seriál **** (30.06.2011)

Nevím, po kolika letech jsem si dal repete, ale během víkendu jsem sjel všech 9 dílů. Nostalgická hodnota, která se v bodování taky musí nutně projevit, je neoddiskutovatelná, stejně jako nezapomenutelná ústřední píseň. Ale může seriál nabídnout i něco dalšího kromě nostalgie? Rozhodně ano. Samotný příběh psa je sice v podstatě osvědčeným citovým vydíráním diváka, ale seriál se může pochlubit zajímavými postavami s ještě zajímavějšími osudy. K dobru mohu přičíst i nenásilný poučný komentář, díky kterému se člověk o psech něco dozví, i humanistické poselství, protože nějaký ten dobrý člověk vždycky do Gorova života na jeho cestě vždycky vstoupí. Mínusem je opakování některých dějových linií, a to i několikanásobné. Celkově by seriálu slušel zásah střihače a kratší stopáž. (07.11.2016)

Nechci být sentimentální, ale tohle byl seriál mého dětství (ostatně, asi jako ostatních kdo jej hodnotili) a u každého dílu jsem věrně seděla a brečela. Dodnes si pamatuju tu úvodní melodii, už u ní jsem bulila - jaksi do zásoby. A taky mám v paměti hlášku "zmatený jak Goro před Tokiem", v té době hláška dost frekventovaná. Jo, a každý chtěl mít doma neslyšitelnou píšťalku, a nakonec jí doma měl skutečně kdekdo - jak ten, co k ní měl i psa, tak ti bez hafanů. Co si pamatuju, byla oběma skupinám tak říkajíc k houvnu, i když je možné, že skupina první měla kromě píšťalky i hluché psy… Je to zhruba dvacet let zpátky, co jsem seriál viděla, a z dnešního pohledu bych ho nejspíš hodnotila jinak, přesto, i když je to neobjektivní a nefér, ale už kvůli těm vzpomínkám prostě musím dát za čtyři****. (05.04.2011)