Jana z Arku

Musím se přidat k ostatním a přiznat, že tato televizní Johanka se mi líbila mnohem více než ta Bessonova filmová. Asi jako hlavní důvod bych uvedl to, jak na mě obě hlavní aktérky působily. Jahanka byla symbolem čistoty, spravedlnosti, pravdy, lásky k Bohu a naděje...toto všechno na mě z té televizní v podání L.S. působilo...prostě jsem jí to věřil. Oproti tomu její konkurentce od Bessona toto všechno scházelo....zjednodušeně jsem ji to prostě nevěřil. Nevím čím to je, ale je to tak. Ještě bych si dovolil malou poznámku. Ten kdo se trochu zajímá o historii, tak ví, že Johanka začala slyšet hlasy někdy v 15 letech a v 19 byla upálena. Leelee bylo v době natáčení 16 let, takže se pro roli hodila nejen svým vzhledem, herectvím, ale i věkově. Mille bylo kolem 24 let, to se nemusí na první pohled zdát jako takový rozdíl, ale rozdíl to je celkem zásadní a souvisí s nedůvěryhodností Johanky v jejím podání...na tu náctiletou Johanku je příliš stará, nemluvě o tom, že by ji divák měl věřit "panenskou čistotu". (07.01.2012)

Dle mého se jedná o nejlepší ztvárnění Johanky z Arku (o mnoho lepší a reálnější než její bohatší kolegině od Bessona). Kostými, výprava, děj, herci,... vše parádně zapadá a tvoří více méně historický film. Osobně váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale asi dám ty 4, protože mě příběh Johanky z Arky nikdy příliš nelákal (83%). (27.06.2009)

Ani já se neubráním srovnání s Bessonovou Johankou. Asi jsem od tamté očekával to, co jsem od této dostal. Neboli historickou reálnost a ne mysteriózní kecy, historický film a ne psychologický profil trhlé dívčiny, a hlavně jsem nechtěl tak švihlou a hejblavou kameru, jako byla u Bessona a trošku lepší scénář. Tohle byl mnohem lepší film a mnohem skutečnější Johanka, za kterou bych byl ochoten do té války i možná jít (a to říkám jako člověk, který přiznává, že by si raději usekl ukazováček, než by šel do války). Takže se opět jednou ukazuje, že vždycky není lepší potěšení pro ortodoxního lumpa, koukat na vysokorozpočtové spektákly místo na levnější televizní snímky. Rozhodně tedy ne, když je režisérem Duguay. (23.12.2005)

Opravdu dle mého názoru,nejlepší filmová Johanka.Příběh plný děje a jednoduše podaný scénář vykreslujíc dokonale atmosféru temného středověku v období stoleté války.Dávám rovnou 5 hvězdiček za velmi dobře odvedenou práci v tomto případě snímkem určeným pro TV produkci,čímž možná právě tím si zachovává určité kouzlo. (07.10.2013)

"Anjelský chlieb sa stáva chlebom ľudí..." Táto pieseň (Panis angelicus) v podaní Walesanky Charlotte Church zaznie počas jednej pohnutej bojovej scény a je úplne príznačná pre celý tento film. Čím? Úprimnosťou, to predovšetkým. Nijaké teatrálne či afektované trápnosti, "iba" autentický a čistý príbeh. Legenda, ale nie rozprávka. Skutočná, historická Johanka ("z mäsa a krvi"), Panna, svätica, vlastenka. Naplnené posolstvo. Tvorcovia dokonca dokázali film presvietiť aj odleskom toho, čo bolo dané vidieť a počuť len Panne. Príjemný, decentný závan nadpozemskosti. A teraz: Leelee Sobieski. Čím by bol tento film bez nej? Ktovie. Každopádne, ohromujúci zjav. V čase nakrúcania nemala ešte ani 17, teda vek Panny Orleánskej na vrchole jej pozemskej slávy v roku 1429. Životná rola. Prirodzený pôvab, podmaňujúci úsmev, nebojácna duša. Bola presne tou Johankou, ktorá kedysi uchvátila všetky (nielen) francúzske srdcia. Do kategórie "výnimočné" patria bez debaty aj dialógy - vďaka nim sa mohli až do emotívnej krajnosti rozvíjať vzťahové linky Jana - otec, Jana - Jean de Metz, Jana - kráľ Karol VII., Jana - kapitán La Hire a najmä Jana - biskup Cauchon. Toho stvárnil elektrizujúcim spôsobom Peter O´Toole. Končím slovami, ktoré šepká Johanka už v ohnivom zovretí: "...ďakujem, ďakujem..." Mimoriadne dielo a zaslúžené slzy. (08.03.2015)