Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Adaptace Shakespearovy tragédie vypráví o králi, který rozdá království dvěma úlisným a krutým dcerám a zapudí třetí, jejíž lásku pochopí, až když se sám dostane na dno lidské bídy. Kozincev zde předestírá apokalyptický obraz světa, který se vymkl mravnímu řádu a řítí se do propasti.

Jedna z nejznámějších Shakespearových „královských“ tragédií vyrůstá z pohádkového půdorysu, u nás třeba známé ve variantách Soli nad zlato (např. ve filmu Byl jednou jeden král). Pošetilý král totiž nepochopí cenu pravdy, podlehne pochlebování, a proto vydědí svou dosud nejoblíbenější dceru Kordelii, která neodpoví podle jeho představ na otázku, jak jej má ráda. Shakespeare ovšem toto téma povýšil na úroveň podobenství o pošetilém stáří i bezohlednosti, jaká může panovat i v nejužší rodině, zvláště přistupují-li do hry (vel)mocenské aspekty.

Král Lear rozdělí zemi i vládu mezi dvě dcery, které mu dokázaly zalichotit – jenže vděku se nedočká. Nakonec je potupně vyhnán a bloudí, provázen věrným šaškem, po širé zemi. Končí mezi chudáky v bědných chatrčích, nucen poslouchat trpké šaškovy výčitky. Pozvolna se k němu přidávají další nešťastníci, vyštváni svými bezohlednými příbuznými. Zcela se stírá rozdíl mezi někdejšími urozenci a žebráky, všichni ztratili jakákoli práva. Jedině Kordelie svého nešťastného otce nezatratí a tiše se připojí po jeho bok, i když tuší, že ve střetu s arogantní mocí mají bezbranní sotva nějaké vyhlídky.

Ruský režisér Grigorij Kozincev pojednal svůj černobíle, avšak na širokoúhlý formát natočený přepis jako působivou souhru potemnělých scenerií s pustotou lidských duší. Protagonisté se jakoby ztrácejí uprostřed pustoty, v šedavých odstínech studených příbytků, natáčených na skutečných tvrzích, nikoli v ateliéru, i nehostinných končin – třeba dramaticky důležitá scéna bouře vznikala na Sibiři a v dagestánských stepích. Kozincev, jenž cenné zkušenosti načerpal již ve svém předchozím shakespearovském projektu Hamlet, se sice přidržuje výchozí dějové osnovy, ale nenechává se jí spoutávat. Chce především vyhmátnout ponuré vyznění, proto takový důraz pokládá na obraz, který vynalézavě a s majestátní tragikou nasnímal Jonas Gricjus, proto omezuje verbální složku, pro potřeby filmového vyprávění příliš košatou a proklamativní.

Král Lear (Korol Lir, 1970) se opírá o vynikající práci všech, kteří se na něm podíleli – počínaje mistrným překladem Shakespearova textu z pera dosud proskribovaného Borise Pasternaka, šaškovy písně přebásnil Samuil Maršak, hudbu složil Dmitrij Šostakovič. V titulní roli exceluje estonský herec Juri Järvet, jenž svému nešťastnému starci vtiskl monumentalizující vzryv, aniž by upadl do zneživotňující sošnosti. Kordelii ztělesnila začínající leningradská herečka Valentina Šendrikovová. V tuzemské distribuci byl Král Lear uveden v roce 1971 a opatřen českým dabingem, který režíroval K. M. Walló.

(Jan Jaroš, LFŠ 2007) (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (27)

misterz 

všetky recenzie používateľa

Nemám príliš v láske filmy, ktoré idú podľa nejakej Shakespearovskej divadelnej hry. Shakespearovské rečnenie a spôsob vedenia dialógov skrátka nie je pre mňa to pravé orechové. Ale v tomto prípade to vôbec nebolo také hrozné. Jediné čo by som vytkol je miestami trochu chaos v jednaní postáv, skratkovitosť a najmä som vôbec nepochopil, prečo za Learove dcéry vybrali také stareny päťdesiatničky (až na tú najmladšiu). To ma proste udieralo celý čas päsťou do oka, totálny nelogizmus, ktorý kazil celkový dojem. Je to škoda, lebo inak by to bol plný počet hviezd. Atmosféra, výprava a celá réžia boli majstrovské - mám veľmi rád také dobovo-atmosferické, rustikálne záležitosti. A tu toho bolo v plnej miere. Slušný nadpriemer. 80/100 ()

Ghoulman 

všetky recenzie používateľa

Král Lear je jeden z těch filmů, kterému nemůžete v podstatě nic vytknout a přesto mu něco zcela zásadního chybí. Těžko říct co vlastně – je podmanivě natočený, od kompozice záběrů po rozvržení mizanscény je do detailu promyšlený, má bezchybný hudební doprovod od Šostakoviče a výborné herce, kteří jsou vedeni suverénní rukou talentovaného režiséra. A přesto, za celou dobu jsem nikdy nepocítil to něco, co v člověku vzbuzují veliká umělecká díla – to mrazení v zádech, ten pocit zjevení, to rozpuštění se v obrazech a pocit malosti, kdy stojíte tváří v tvář něčemu co vás převyšuje a zároveň naplňuje vznešeností. A vzhledem k tomu, že Shakespeare na mne velmi často tímto způsobem působí (při prvním čtení Leara jsem byl u vytržení, podobně jako například u geniálního Hamleta), nemůžu dát s čistým svědomím pět hvězd. Ač jsou ruští tvůrci pověstní svojí hloubkou, myslím, že mnohem lépe se povedlo Shakespearův odkaz zachytit například Wellesovi, jehož adaptace Macbetha a Othella jsou fascinující (a u nichž mě mrazilo v zádech naopak od začátku do konce). Jen škoda, že například Tarkovskému nevyšel jeho vysněný projekt Hamleta, ten by myslím nezůstal geniálnímu dramatikovi nic dlužen. ()

Reklama

corpsy 

všetky recenzie používateľa

To, že ruský tvorcovia vedeli točiť veľkolepé historické drámy a rozprávky ( VOJNA A MIER, ALEXANDER NEVSKÝ, IĽJA MUROMEC ) o tom niet pochýb. Podobne úchvatnou formálnou stránkou žije aj tento opus. Pochmúrna atmosféra, drsné kraje, to všetko dýcha veľkoleposťou a realizmom. Ale poviem vám, že ak sa divák nudí a sleduje zdĺhavú drámu, ktorá nemá aj napriek sile príbehu kúsok pravých emócií ( aj keď sú na plátne zobrazené v hojnom počte, nemajú silu ), vizuál tu pomôže len málo. ()

Marek1991 

všetky recenzie používateľa

No riadna tragédia a najmä poučná. Paradoxné je, že vznikla v Sovietskom zväze, no zvládli ju celkom dobre, akurát, že samotný príbeh je taký priam poetický ku koncu, najmä s tou niekoľkonásobnou smrťou. Ozaj dosť špinavé časy, blato, krv, zima, surovosť, autoritárske vládnutie, film je sám o sebe dosť naturalistický, čo je asi lepšie než nejaký prehnane pátosový. Občas som sa v tejto dráme strácal kvôli pre mňa nezaujímavým dialógom, no to tento film nijak zásadne neznižuje. ()

Ducharme 

všetky recenzie používateľa

Fantastické zpracování Pasternakova tvůrčího překladu Krále Leara. Dlouho jsem si myslela, že Kozincev nemůže překonat svého dokonalého Hamleta - jak jsem se mýlila. Lear vyniká čistotou a syrovostí - Kozincev upouští od romantického patosu a přidává na naturalistických motivech a dechberoucích obrazech, kterými diváka nemilosrdně přikovává k sedadlu. Hudebně je Lear, stejně jako Hamlet, lahůdkou. Šostakovičova hudba skvěle vystihuje dramatickou atmosféru, ale zároveň se "necpe" do popředí. Vše navíc podtrhuje místy až děsivě realistický výkon Jüri Järveta. 5/5 bez jediného zaváhání. ()

Galéria (37)

Reklama

Reklama