Sekáč

Autor tohoto dokumentu zřejmě vsadil veškerý svůj um na kartu totální observace ve stylu Frederika Wisemana. Do filmu vůbec nezasahuje, pouze hlavního protagonistu tiše sleduje a snaží se s kamerou splynout s prostředím. Já osobně ale bohužel ve zvoleném způsobu vidím dva hlavní problémy: 1) Wisemanovi to funguje proto, protože za měsíce a roky pozorování daného prostředí nasbírá dostatek zajímavých situací, které dané prostředí dostatečně charakterizují. Tady většinu času sledujeme nicneříkající výjevy z života hlavního protagonisty, ve kterých se dost ztrácí to opravdu zajímavé - závody v sekání trávy. Druhá věc je ta, že Wisemanovi filmy mají vždy minimálně tři až čtyři hodiny a vy už dopředu víte, jak ty čtyři hodiny budou vypadat. Jenže tady se vám to odhaluje postupně a já jsem vlastně celou dobu čekal, kdy skončí nějaká expozice a dostanu se k něčemu zajímavému...bohužel jsem se nedostal k ničemu a film vlastně nikam nevygraduje, nic mi neřekne, nepředvede žádné stanovisko...za mě prostě podprůměrně slabé. (14.09.2024)

Předpokládám, že pan režisér Mikoláš Arsenjev úspěšně absolvoval. :-) Moc pěkný dokument. (06.11.2023)

Plusové body přičítám Arsenjevovi, který dokázal i velice schopně sám pracovat s kamerou a jeho záběry vypadají hezky. O soutěžích v sekáních jsem nikdy neslyšel, a tak mě zajímalo, jaký produkt obdržím. Nebylo to špatné nebo podprůměrné, ale nijak mě to neoslovilo. Vyhodnocení: Určitě bych přivítal větší konkrétnost, která se právě sem hodila, a nějaký rozhovor (04.11.2023)