Divoké sny Maxipsa Fíka

Můj nejoblíbenější večerníček. Vždycky, když Fík začínal svá vyprávění slovy "Zdálo se mi...", seděl jsem napnutý jak struna ve zvědavém očekávání věcí příštích. Příběh, kdy utíká Fík spolu s Ájou z vánočního stromku, pronásledován pohádkovými postavičkami, byl pro mě dokonce hrůzyplný. A umění vyvolat v dítěti podobné emoce si prostě zaslouží hodnocení nejvyšší. (16.04.2011)

Mám rád psov. Aj ako decko som ich mal rád. Avšak prerastený, chlpatý "Maxipes Fík" mi ku srdcu nikdy neprirástol. Malá Ája a jej obrovský psisko ma nezaujali. Nepáčil sa mi ani ten uhuhňaný dabing Josefa Dvořáka. Podľa hodnotenia sa zdá, že sa tento starý animovaný večerníčkový seriál teší značnej obľube a mnoho uživateľov naň s radosťou spomína. U mňa však v tomto prípade nostalgia vôbec nezafungovala a preto titulu "Divoké sny Maxipsa Fíka" dávam iba dve hviezdičky. ** (25.03.2018)

Divoké sny Maxipsa Fíka již svým charakterem nabízí více možností vedení příběhů. A skutečně se některé díly přibližují impresionistickému náhledu na svět. Hraje si s představivostí s něžnou důvěrností, laská ji ve vlasech a nemožné přeměňuje v životodárné okouzlení. Zvědavost a tvořivost se pod taktovkou čtyřlístku Václava Bedřicha, Rudolfa Čechury, Josefa Dvořáka a Jiřího Šalamouna probouzí v srdcích malých človíčků a kontury života dostávají hned zřetelnější tvary, pestřejší barvy a vznešenější cíle. Nezbedná hravost rozvíjí tahy myšlenek, kterých se nedostává v mumraji moderní zběsilosti. Naše dětská dobrodružství se nesla na stejné vlně a většinu z nás posunula posléze zajímavými směry požadavků a improvizace. Navzdory měnícím se podmínkám a nastolení diktátu povrchnosti. (12.05.2017)

Po základní fíkovské sérii přichází tohle psycho. Freud hadr. Surrealismus hadr. Znal jsem už v dětství, ale teprve teď v dospělosti jsem náležitě docenil tuto Večerníčkovu perlu. Domnívám se, že tvůrce vymýšlel jednotlivé díly pod drogami a výsledek je naprosto dokonalý. Třeba sen O požárnících je totální psycho. Hudební doprovod vymazlený. (13.04.2011)

Není snad legendárnějšího Československého večerníčku než Maxipes Fík, kterého znala, zná a doufám že stále ještě bude každá generace dětí po celém světě (Když nepočítám Králíci z klobouku, Jen počkej zajíci, Mach a Šebestová, Bolek a Lolek, Pat a mat, Hurvínek). Pro mně sice není jeden z nejoblíbenějších (protože kromě hlasu pana Josefa Dvořáka, který tenhle večerníček nadaboval, mně Maxipes Fík co se nevešel do své psí boudy na zahradě a nakonec ani do domu svých páníčků moc nezaujal) ale přesto si zaslouží kladné hodnocení mít za tu legendárnost. Tahle série o Maxipsu Fíkovi je snad ještě lepší než ta předchozí, což se málokdy vidí. (07.05.2024)