Requiem za sen

Neskutečně intenzivní zážitek a film, který vás na velkém plátně doslova vysuší, vyhladoví a do poslední buňky zničí. Na rozdíl od Fontány, která je přes svůj opulentní vizuál jen namachrovanou nudou, obsahuje Requiem skutečné emoce, je až nepříjemně reálný (hlavně co se týče na hubnoucích prášcích závislé matky) a při některých scénách mrazí jako chladící box zapnutý na extrémní režim. Brr... po tomhle bych si nedal ani acylpirin. (29.01.2009)

Audiovizuální nářez od režiséra Fontány a Pi, který si nebere žádné servítky. Pokud jste měli nějakou závislost, tak po tomhle filmu si uvědomíte, jaké jste třeba měli štěstí, že to s vámi neseklo. Aronofsky předčil skromným snímkem a vlastním scénářem bez problémů všechna dramatická veledíla podle bestsellerů světového kalibru za posledních X let. Po tomhle už na špeka ani nepomyslíte. (22.08.2007)

Protože jsem tenhle film viděl až letos (2003), tak už v komentářích ostatních figurují veškeré klady tohohle silného a na psychiku velmi náročného snímku. Můžu jenom ještě víc vyzdvihnout úžasnou režii, herecké výkony a ... doporučit k závěrečným titulkům pořádnýho panáka ! :) Tak hrozně mi snad u žádného filmu na konci nebylo. (29.11.2003)

Darren Aronofsky přinese rozkošné malé koťátko, vy se s ním bezmála dvě hodiny střídavě bavíte i škádlíte, aby vám ho režisér na konci podřízl před očima. i tak podobně by se mohl cítit labilnější divák Requiemu za sen. ale nehledě na vypjaté emoce, citové poutání diváků k postavám a spoluprožívání jejich martyria, nelze se zdravým úsudkem obvinit režiséra z citového vyděračství. to by se nesmělo jednat o mimořádně oduševnělý film mistrovsky vystihující všeobecné téma závislosti (zařadil bych ho směle mezi nejlepší filmy s drogovou tématikou v čele s Trainspottingem), o neobyčejně působivě natočenou sugesci citů, která vyniká zejména sebejistou režií, excesivní kamerou a hereckým výkonem Ellen Burstyn. ne menší úlohu zastává Mansellova hudba, která pro mě ani dnes, po více než deseti letech od prvního zhlédnutí filmu neztratila na působivosti, ačkoliv je bez ustání zneužívána pro kdejaké music video na YT nebo televizní reklamy. bez Mansellovy nervy drásající hudby si nedovedu představit zvláště závěrečné okamžiky filmu, následované mimořádně ohromujícím pocitem katarze. Requiem je jednou ze součástí mé mladické fascinace filmem a i po všech těch letech zjišťuji, že ho nedovedu vnímat jinak, než tehdejšíma očima. (15.06.2012)

Tohle se neděje…. A pokud ano, tak se to zlepší..…. Kdo lépe dokáže ztvárnit halucinace, deliria či absťáky než D.Aronofsky? Snad jen skutečný život! Rozehrává před námi hru s krásnými lidmi, plnými optimismu, očekávajících úspěch, aby nám i jim postupně vzal všechny iluze. Nevnímám hudbu a jen tupě zírám a soucítím s nimi. A BUDE JIM TO VÁŽNĚ LÍTO! Tam kde jiný režisér polopaticky znázorňuje, ON svojí filmovou poezií jen naznačuje a my přesto vidíme. Stáčíme se do klubíčka a zkoumáme, kdo má šťávu, KDO JE VÍTĚZ. D.Aronofsky není režisér pro každého. Na jeho filmy musíte mít maximální klid. Jinak jdou mimo vás, protože SEHNAT PRACHY NENÍ PROBLÉM. CO BUDU MUSET UDĚLAT, ABYCH TO DOSTALA? PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ **** (04.03.2009)