The Curse

"Should I just go reset this?" "It's fine just let it happen." (added 18.5.2024) Jeden z těch případů, kdy se moje hodnocení odráží od toho, jak engaging je tenhle projekt, spíše než jak mě bavil. Nathana Fieldera a jeho práci neznám vůbec, zato Benny Safdie už je pro mě známý pojem... oba se dali do kupy a dostaly tenhle koncept na show ze situace, která se Nathanovi stala, kletba, kterou mu podobně jako v show přiřkla žebračka, zde malá holka, které nechtěl dát peníze / nebo dal ale jen pro show a chce je zpátky. Christopher Nolan sám mě pak zaskočil v tom, že uváděl Q&A s oběma tvůrci a kde se vyjádřil i v rámci toho, že 'The Curse' mu svojí realitou hodně připomněla 'Twin Peaks', což bylo hodně profound point a celou druhou půlku show, od téhle informace jsem se nemohl vzdát toho lynchovského mysteriózního podivna, se kterým se tahle show až do svého ulítlého závěru táhne. Takže, jak zrekapitulovat něco jako je 'The Curse', kde Nathan tvoří perfektně ten blend toho, jak se pro reality show lidi začnou pitvořit a nakládat se svojí vlastní (for clicks), kde (režisér) Benny Safdie sám má nejvtipnější postavu, režiséra, který se snaží uměle dramatizovat a dělat hroty, aby přitáhl diváky k obrazovkám a který zároveň selhává i jako přítel a dá se označit za nejvíc nepředvídatelný element show, kde Emma Stone hraje skvělou roli, ale jakoby její liberální Whitney hrála na všechny strany, a kde podpantofláčový Nathan už nemůže působit snad ani víc bezcharakterně. A přitom 'The Curse' má svoje momenty, má svoje chvíle, kdy umí chytit za koule, taky má svůj tajemný soundtrack, stejně tak jako používá spousty trefných song voleb: E08, rapování v autě (Dead Prez - Hell Yeah), E10 (Dougieho song v autě: Yo no Huego by Big Sheemba). Závěr je samozřejmě záměrně jedno velké WTF, které má po tom sunutí zanechat dojem, ale dojmy z téhle satiry jsou velmi rozpačité, ale líbí se mi ten engage, je to taková to show, ke které budou mít asi lidi hodně co říct a o které bude lidi bavit žvanit, pokud budou znát hlouběji kontext. Ale třeba mě někdy zpětně napadne k tomu napsat něco chytřejšího, show mě nechává spíše roztříštěného... so, lets get that car music Dougie vibe... (29.03.2024)

Zatím viděno 5 dílů a pořád nevím jak to uchopit. Dokoukáno celé a jsem na tom stejně jako v polovině. Nevím co s tím. Je to strašně ukecaný a už to tolik netáhne. Až na poslední díl, který byl hodně netradiční a zvláštní chlápek letí do nebe či přesněji přestane jen u něj fungovat gravitace. Něco co se nevidí jen tak. (21.01.2024)

Jako malý dítě jsem jednou pustil z ruky heliový balónek a s hrůzou jsem sledoval jak moji vinou stoupá kamsi daleko předaleko, než mi zmizí z očí. Nikoli za horizont, či někam pod hladinu, ale prostě se stane postupně tak malým, až přestane být vidět. Traumatizovalo mě to tehdy na hodně dlouho a od té doby jsem heliové balónky odmítal a i teď cítím úzkost, když kolem mě projde s jedním takovým malé dítě a já mám tendenci na něj začít řvát, ať ho drží pořádně. Dlouho jsem hledal nějakej vhodnej referenční rámec, do kterého si Safdiovic tvorbu (za seriálem sice stojí jenom jeden z bratrů, ale styčných prvků s jejich společnými filmy je tu spousta) zařadit. Odkud znám tyhle donekonečna se táhnoucí vyprázdněné dialogy? Tu potřebu prosit tvůrce, aby se z téhle nepohodlné scény posunuli už dál? To ztrácení se v mrtvých frázích, nepochopených rituálech, slepé přejímaní vzorců a ultimátní selhání bez přiznání? Je to Forman, je to Passer, je to Papoušek. The Curse je vlastě aktualizací a převedení československého nonovlné trapnosti do současného (amerického) společenského prostředí. Po tomto vzoru je The Curse pro mě jeden z nejintenzivnějších hororových zážitků o naprosté ztrátě identity. U scén z kroužku učícího lidi smyslu pro humor či když Whitney poslouchá přes dveře jak si její muž sám sebe představuje jako drsného tvrďáka, jsem si hrůzou rozkousal ruku na sračku.  Malý, malý, nejmenší, až prakticky neviditelný. Po posledním díle jsem se bál jít spát. PS: desetihodinová délka série je v tomto případě dle mě oprávněná, protože v komprimovanější verzi by to imo sjelo do takové té všední bezpečné satiry na angažovaný bohatý bílý jupíky, přičemž tohle k nim chce mít blíž PPS: místo Chrostophera Nolana bych spíš čekal, že seriál nadchne Wernera Herzoga (02.04.2024)

Wow, včera jsem viděl poslední epizodu a pořád ještě zpracovávám své dojmy. Nathan Fielder a Benny Safdie společně stvořili něco naprosto unikátního. Má to v sobě jasně rozpoznatelné prvky jejich předchozích projektů, ale zároveň i něco úplně nového, stěží popsatelného... Je to nepříjemné, trapné, napínavé, tragické, vtipné i děsivé. Je to společenská satira, utahující si z fake woke liberalismu a pokrytectví celebrit na sociálních sítích, dekonstrukce reality TV i reality samotné, situační cringe komedie, Lynchovský surrealistický horor, vztahové drama a Bůh ví, co ještě... Je to padesát různých věcí najednou, ale zároveň soustředěný, koherentní projekt. Čemuž napomáhají i přesné herecké výkony, obzvlášť musím vyzdvihnout Emmu Stone, která mi v roce 2023 potvrdila, že je jednou z nejodvážnějších a nejtalentovanějších současných hereček. Bella z Poor Things je nejspíš její životní rolí, ale Whitney tady taky ztvárnila naprosto mistrně. Nathana musím mimochodem taky pochválit, sice se asi dá říct, že hraje nějakou postavu ve všech svých projektech, ale tady poprvé fakt HRAJE, a dovolím si trvdit, že za Emmou zase až tak výrazně nezaostává. Nesedne to každýmu, na to je to až moc specifické a nepříjemné, ale mě to přišlo absolutně fascinující a snad i geniální. 10/10 (13.01.2024)

Tak si říkám, že obsahově vzato jsem se mohl unudit už někde u 3. epizody, ale prostě ten experimentální styl, diskomfortní pocity a budování napětí, krásně dysfunkční vztahy, povrchní postavy odtržené od (ne-)reality a sympaticky paranormální finále – to vše vyústilo v unikátní, divácky zajímavý zážitek, co má svoje vlastní kouzlo (podobně jako loňský Beef). Snad jen záběrů přes zaprasený sklo bych něco ubral. 80% (28.01.2024)