Zázračný běžec

Hlášky: (Po návratu Steva z OH 1972 z Mnichova, kde skončil v běhu na 5 000 m čtvrtý.) Nancy Alleman: - "Jsem na tebe pyšná Steve a město taky." Steve Prefontaine: - "Jo, jasně. Zřejmě po mně pojmenujou ulici. Bude se jmenovat čtvrtá." & (Steve dostal před závodem od Billa Bowermana jím nově vyrobené boty pojmenované Nike "swoosh".) Steve Prefontaine: - "Ale podle mě to vypadá na zbytečnej odpor vzduchu." (A odtrhne "fajfku" Nike.) & Mac Wilkins: - "Žiju a dýchám s diskem. Dokonce nesnáším Vánoce, Díkuvzdání, Velikonoce a všechno, co mi naruší trénink." (07.10.2011)

Film se nemůže rozhodnout, jestli má být dramatickým hraným filmem, nebo dokumentem, ve kterém rodina a lidé z jeho okolí vzpomínají na tehdejší běžeckou ikonu. Vzpomínkové části mají svou vypovídající hodnotu, ale z pohledu hraného filmu do děje vnáší spoustu zbytečných dějových linií. Hraná část je často velmi nudně a zdlouhavě natočená. A u spousty jalových prostřihů na hrdé rodiče jsem nevěděl, jestli se mám smát, nebo zvedat oči v sloup. Navíc, koho zajímá nějakej diskař? Film působí strašně nesourodě a mechanicky nám předkládá scény z Prefontainova života, aniž by tu byla znatelná snaha o navození nějakých emocí a jasnou návaznost scén. V porovnání s o rok mladšími Hranicemi možností nemůže Zázračný běžec obstát. Hranice možností je na všech tratích o kolo rychlejší a taky není tak nekritický. V tomhle filmu asi nesmělo být nic, co by pro Prefontaina vyznívalo negativně a co by narušovalo auru ikonickýho hrdiny :) ● Pre toho pro běh udělal mnohem víc, než že vyhrával jeden závod az druhým. Z tehdy opovrhovaného běhu udělal masovou záležitost pro davy a díky jeho vzpouře proti AAU vešel 3 roky po jeho smrti v platnost Amateur Sports Act of 1978, díky kterému Amateur Athletic Union ztratila vliv na mezinárodní sportovní dění. ● Lasse Virén v Montrealu obhájil olympijský titul v čase, který byl o vteřinu pomalejší, než jaký zaběhl Pre den před osudnou havárií. (06.11.2015)

Nemůžu se ubránit pocitu, že Prefontaine byl spíše podprůměrný sportovním filmem o sportovci, který ani tolik výjimečný nebyl. Pouze měl jeho život tragický konec a také svou vizáží dokázal v USA zpopularizovat běžecký sport. Jinak neprorazil na úplné vrcholu. Na světové scéně. Letovi v hlavní roli seděla ta frackovitost a dokázal zaujmout hned na první dobrou. Celkově je to ale spíše životopisná nuda se sportovní tématikou. (09.07.2020)

Skvělý životopisný příběh o běžci, který "nevyhrál" to nejdůležitější přesto se však stal inspirací. Oproti druhému snímku, kde se ukazuje Prefontaine v hlavní roli, tenhle přináší větší emoce v závěru. Hlavně ale má Jareda a ten je vždy skvělý a to potvrzuje i zde s tím podivným knírkem na tváří. Na tenhle film jsem se rád podíval a to i přesto, že běhání mě nebaví. Hlavním důvodem je to, že mám rád sportovní příběhy a to i ty, které nekončí úplně ideálně. (27.07.2013)

Zázračného běžce totálně pohřbily konkurenční Hranice možností. Třetí hvězdu dávám ryze ze solidarity a mojí slabosti pro vytrvalostní běh. Jared se celkem snažil, občas tam i běhá, ale billy Crudup ztvárnil Prefontaina tak, že jsem se neodtrhla od obrazovky a že mi vehnal slzy do očí. Jared mě nudil. Nevěřila jsem mu, že by kdy uběhl alespoń míli. V televizním zpracování s povrchním scénářem se toho možná víc dělat nedalo, ale jeho výraz joggujícího Mickey mouse z Beverly Hills se prostě totálně míjí se skutečným dramatem a uvěřitelnou bolestí, která na mě dýchla u Hranic možností. Stejný příběh, stejný Prefontaine, ale rozdíl několika tříd. Dobrý příběh, ale tady se vyplýtval v zapomenutelné devadesátkové rychlokvašce. (12.08.2013)