Daj si pohov, kamoš!

Některé starší kousky s dvojící Matthau-Lemmon jsem ještě neviděl, každopádně tento kousek mohu hodnotit jako zatím nejlepší pokus převést ji do nových časů. Správná dvojka mi přeplácanými situacemi a křečovitou snahou náváazat na to co fungovalo, když pánům bylo o 30 let méně moc nezaujala. O Wilderově Kamaráde, kamaráde radši pomlčím. Dej si pohov, kámoši je naopak čistokrevná pohodovka, která se sice docela drží při zdi, což je u pánů Lemmona a Matthaua asi s podivem. Ale musím říct, že jim role rozhádaných, ale v jádru přátelských dědousků bojujících o novou sousedku velmi sedly a přesvědčily mě, že dokážou být zabavní i v pozdním věku. Hlavně Jack Lemmon mi pořád přišel fajn a Walter Matthau mu zdatně sekundoval. Právě přítomnost pánů film povyšuje na lehký nadprůmer. Jinak se zřejmě jedná o takovou klasickou americkou komedii 90.let, kde je kapka humoru, dojetí, smíření, hodně sněhu a přání šťastných vánoc. Ale mohu říct, že mi to tohoto povánočního zimního zasněženého  času docela sedlo, sledovalo se to příjemné a i vážnější pasáže na mě nezapůsobily špatně. Jako celek nic převratného, ale přijemná odyychovka, u které bych jen vynechal ty časté zmínky o sexu. (13.01.2021)

Film má tempo stejně závratné jako obě hlavní postavy po celodenním sezení u dírky v ledu čekající na to až zabere nějaká mřenka, a dokážou zrychlit jen když se v sousedství objeví šťabajzna která i mě, o polovinu mladšímu, přišla jako milfka která by stála za hřích, nevidím se tedy že se jim postavily rafičky do polohy 1/2na3. Jinak ale snímek nabízí to co je předurčeno už názvem - dejte si pohov, diváci, tady nic náročného nečekejte. (To krindy pindy mě rozčilovalo fest!) (08.04.2024)

Velmi milá komedie jako stvořená pro oddych a zlepšení nálady. Jack Lemmon a Walter Matthau opět potvrdili, že jsou sehraná dvojice. Film o přátelství, lásce a starém sváru dob minulých. Nechybí typické "vážnější scény", ani ten pro americké komedie tradiční prvek - happy end. Příjemné dílo, ale zase taková opravdu jednohubka, takže víc než tři hvězdy nedám. (12.01.2014)

Max Goldman a John Gustafson vedle sebe žijí již od malička. Před mnoha lety se ale rozhádali (kvůli ženě, samozřejmě) a od té doby je jejich každodenní kratochvílí, tomu druhému něco provést (schovat smradlavou rybu do auta, případně nechat spadnou tunu sněhu za krk je jen tím menším, co si navzájem provádějí). Když se ale do jejich sousedství přistěhuje svérázná vdova, Ariel Truaxová, začne jít skutečně o život. Který ze staříků nakonec ženu získá?... Film jsem poprvé viděl před mnoha a mnoha lety, a musím říct, že se mi docela líbil. Z dnešního pohledu už sice působí trochu archaicky, ale ani to divákovi nebrání, aby se při naschválech, které si staříci provádějí, minimálně neusmíval. Zápletka je sice trochu naivní, ale ani to moc nevadí, kouká se na to docela dobře. Nejvíce se mi ale asi líbila závěrečná scéna, kdy pohřební řeči typu Všichni tam musí nejsou úvodem k očekávanému pohřbu, ale naopak velké svatbě. A který ze staříků nakonec dámu získal? Podívejte se sami.. (27.12.2011)

Zasněžený vidlákov, dva furianti a svérázná nová sousedka, stačí k tomu, aby dvojice hereckých legend rozjela skvělý koncert plný škodolibých vtípků a slovních přestřelek, ve válce dvou maníků, kteří ani za nic nepřiznají, že jsou vlastně kamarádi. Skvělá dvojka Lemmon a Matthau ukazují, že to i na stará kolena umí rozjet jako zamlada, zejména, když je k tomu popichuje energicky bláznivá, přesto stále šarmantní a okouzlující Ann-Margret. (21.12.2019)