Podivný pár

Tak tohle teda byla komedie. Utrápený muž (Lemmon), kterého po 12 letech vyhodí manželka se chce zabít a místo nachází u svého flegmatického kamaráda z pokeru (Matthau). Zpočátku mě byl příšerně nesympatický Matthau, který kromě toho že je bordelář a salámista mě přišel jako bezcitný blbec, který nechápe, že kámoš co žil pro rodinu prostě nehodí 12 let manželství jen tak za hlavu. Pak se to otočilo, protože Lemmon předvádí nejen zdeptaného muže, ale pedantskou, hystarickou, kontrolující hospodyňku, chovající se hůř než většina ženských a na konci neváhá sáhnout i po odporném citovém vydírání. A moc se divím, že ho ta žena vyhodila až po 12 letech. Dobré dialogy, dobře zahrané, ale místo smíchu by z tohohle filmu člověk dostal depresi. PS: A fakt by mě zajímalo, jak se dva takto odlišní lidi vůbec stali kamarády, to je trošku z prstu vycucané. (16.09.2022)

"Tak tohle už uklízet nebudu!" "Můžu se na to spolehnout?" Nesourodá dvojice "kliďas a hektik" spolu v jednom teráriu. ;-) Zvláštní je, že v souvislosti s objevem komediální stránky Waltera Matthau se stále mluví jen o Billym Wilderovi. Ano, obsadil ho do filmu Štístko a dal dohromady s Jackem Lenmmonem. Ale to je jen polovina pravdy. Nejdůležitějším člověkem v jeho kariéře byl Neil Simon. To on ho objevil, uvěřil mu a napsal specielně pro něj hru Podivný pár. Wilder s Diamondem zašli na Broadway, podívali se na hru a řekli si "Toho chlapa chceme mít ve filmu." Tuhle senzační adaptaci měl původně točit taky Wilder. Následující role Waltera M. byly důsledně obkresleny podle Oscara Madisona a kdykoli byl jeho typ obohacen o nějaký nový prvek, měl v tom obvykle prsty - hádejte třikrát - zase Neil Simon (Apartmá v hotelu Plaza, Vstupte!, Příběh z Hollywoodu...). Nikdo jiný nebyl schopen tak dokonale vyhmátnout Walterovu náturu a napsat mu adekvátně vtipný text. Tenhle je přiléhavý jako neoprén ve studené vodě a totéž platí o Jacku Lemmonovi v roli Felixe. Takže mnozí můžou namítat, že je to spíš televizní inscenace než film, že vše podstatné je řečeno slovy atd. Ale pro mě je to film, který můžu vidět stokrát a pořád se budu královsky bavit, smát se scéně v restauraci, tiché domácnosti nebo chichotajícím se sestrám Holubovým. A těšit se, až si to pustím znovu. Můj delší článek najdete zde. 80 % (10.05.2005)

S Podivným párem se to má podobně jako s filmem (ne seriálem!) MASH. Je kultovní, podle skvělé předlohy, ale velkému podílu své popularity vděčí úspěšnšjšímu seriálu, který vznikl podle filmu. Každopádně bez tohoto filmu by to nikdy nevzniklo a můžeme být rádi, že když ne seriál, tak aspoň film se k nám dostal. Je totiž naprosto skvělý. Tak například scéna, když Felix volá Oscarovi, aby nejedl párky... Neil Simon hru prý napsal podle zkušeností, když bydlel se svým bratrem, rovněž dramatikem, Dannym. V roce 1998 se Simon, Lemmon a Matthau rozhodli staré postavy oprášit ve Správné dvojce a nedopadlo to vůbec špatně. Ale na první díl to stejně nemá. U nás se v Podivném páru na jevišti objevili i Vlastimil Brodský s Josefem Bláhou. (19.05.2007)

Není to špatná komedie, ale je chvilkami na můj vkus "moc ukecaná", i když dialogy jsou vtipné. Jack Lemmon jako nesnesitelný milovník pořádku a uklízení, to nemá při společném soužití u svého kamaráda (Walter Matthau) vůbec jednoduché. Ten je na tom, ale v tomto případě jěště hůř, přichází o svou pohodu a ležérnost. (17.09.2011)

Okénko do minulosti vždycky potěší, ty dva spoluhráče ve filmu i v životě si vždycky ráda poslechnu a okem prohlédnu. Byla to typická konverzačka s trefnými hláškami, gesty a mimickými perlami. Takhle si představuji ukázku souboje kočky s myší, manželské duety, přátelské pošťuchovačky - jak lze milovat a nenávidět zároveň. Nezávislý Oscar v roli seladona s vtipem a grácií válcoval vše kolem a nakonec převálcoval sám sebe. Hospodyňka Felix zahrál obsedantně kompulzivní úchylku bezchybně a jsem ráda, že nakonec z 12. patra skočit nemusel. Ono nucení talířků a tácků je mi totiž sakra povědomé...☺ (19.09.2011)