Kurutta ichipêiji
A Crazy Page
A Page of Madness
Obsahy(1)
Příběh penziovaného námořníka, který přijal práci v ústavu pro choromyslné jako správce právě proto, že je v ústavu umístěna jeho žena jako pacient, protože se pokusila utopit jejich dítě. Jednoho dne přijde do ústavu jejich dcera povědět jí o svém zasnoubení, což vyvolá mnoho otázek (např. proč je matka v ústavu nebo proč otec pracuje jako správce). Správce dohlíží na svou ženu a stará se o ní s nadějí, že jí pomůže k útěku. (Pterodon)
(viac)Recenzie (22)
Nejstarší a jeden z nejšílenějších japonských filmů, co jsem dosud viděl. jehož samotná historie je příběh sám o sobě. Bezesporu je to obrovský kus kvalitní filmařiny, která vás umlátí pouhým (nejednou dost šíleným) obrazem a naprosto uchvacujícím hudebním doprovodem (ten mě fakt naklepával jako řízky). pravdou je, že kdybych zrovna nepřekládal knihu, kde se o tom filmu píše, jeho dějovou zápletku bych asi zcela nepochopil, ale v záplavě naprosto úchvatně šílených obrazů a scén to snad možná nevadí. Mnohé dnešní filmy, stavějící jen na hezkých ksichtech a trapných digitálních tricích, se před tímto, natočeným v roce 1926, mohou jen stydět. Protože tohle je filmařina, procítěná, poctivá, oduševnělá. ()
Neviem či toto dielo zhliadol aj pán Lynch, ale niečo mi hovorí, že áno. Ide totižto o akúsi nemú ´´lynchovinu´´ plnú abstraktných a ( v dobrom ) nezmyselných pohyblivých obrázkov. Niekde to bolo zaradené aj do topky najstrašidelnejších nemých filmov. Teda poviem vám, v tej psychiatrickej liečebni by som sa fakt posral. ()
Ze změti absurdních, šílených a místy skutečně hrůzných výjevů nutně vyvstává otázka, nakolik je šílenství v každém z nás skutečně šílené a nakolik jde jen o potlačenou projekci. Halucinační, někdy až perverzní záběry nejde rozklíčovat právě snadno; nemít film (pokud je to vůbec film) hodinu, ale třeba hodiny dvě nebo tři, věřím tomu, že se dostanu do transu srovnatelného se změněným vědomím sledovaných postav. Nakonec, nevypadala Samařina halucinační surrealistická kazeta v Kruhu právě nějak takhle? Znepokojivé a šílené. Huh. ()
Japonský snímek „Kurutta ippeji“ je o dojmech. Je to film, na nějž se budete dívat proto, že samotné sledování ve vás může něco zanechat. Jsou zde obrazy, které jsou i dnes neskutečné, je to jako umělecké dílo, které se prostě neokouká a které je do jisté míry určitým depresivním zachycením doby či konkrétní události. Už od úvodních titulků to do vás Japonci perou a celou dobu to funguje. ()
Nejdřív si řikám, že to bude asi němá procházka blázincem, ale co se z toho vyklube - nechápu, že něco takového vzniklo už v roce 1926! Nadčasové obrazy a scény, až hororově natočené, jak kdyby tohle byl základ všech těch japonskejch Kruhů a jinejch podobnejch ujetin. Navíc hudba tomu přidává tak 100%. Nevím, jestli to bylo chtěné, ale působí to silně umělecky. Nevim, jak přesně vypadá surrealismus ve filmu, ale já si ho představuju asi takhle. Dovedu si představit, že tenhle snímek byl pro mnoho tvůrců inspirací. Asi nemá cenu popisovat dál, to se asi musí vidět. Takže nebojte se, že to bude němá kravina se šikmookejma a fakt to zkuste. Rozhodně je to zajímavé. ()
Galéria (1)
Reklama