Body Without Soul
Obsahy(1)
Tělo bez duše je dokumentárním filmem o lidech, kteří se z různých důvodů rozhodli prodávat svoje tělo. Scénárista a zároveň i režisér Wiktor Grodecki nám zprostředkovává pohled do života několika velmi mladých, převážně heterosexuálních mužů, kteří se rozhodli vydělávat si na chleba prostitucí a nabízejí své tělo mužům. Grodecki postupně rozkrývá příběhy jednotlivých mladíků a divák se dozvídá, co bylo motivací pro jejich rozhodnutí, jak to v branži chodí a jak rychle člověk ztrácí iluze o lehce nabitých penězích. Ve druhé polovině snímku se režisér věnuje tehdy jednomu z čelních producentů gay pornografických snímků Pavlu Rouskovi, který mu krok za krokem odhaluje nedůstojné, protizákonné a téměř nelidské praktiky a zákonitosti každého takového natáčení. Skoro symbolicky působí závěr filmu, kde Grodecki naznačuje jistou podobnost mezi Rouskovým zaměstnáním přes den a jeho nočním působením za kamerou. Ale to už musí posoudit divák sám a stejně tak i to, jestli po tom všem, co právě shlédl, ještě někdy sáhne po nějaké pornokazetě. (anniehall)
(viac)Recenzie (39)
Neskutečně mrazivá otevřenost výpovědí, v nichž se i největší lidské hnusy mohou ospravedlnit průvodní ideologií nové demokracie. Hodnotící prvek dokumentu dává zvolený ♫ hudební doprovod (chlapecký sbor), dodávající celku drsné vyznění, směřující ke každému z nás s otázkami, co jsme v 90.letech věděli, dosud víme a kolik vůbec chceme vědět o dění ve svém okolí. Těžko uvěřitelné vystižení ducha doby pro další pokolení. ()
Hodně statický a lehce utahaný exkurz na obličeje utopené ve špíně devadesátkové Prahy, ve které vysmažený low-budget porno magnát pitvá mrtvoly a nutí kluky, aby to dělali bez gumy, protože Němci to tak, na rozdíl od Holaňdanů, chtějí. Grodecki si svou zapáleností a minimálním distancem spíše škodí, což divák nejsilněji pocítí při neustálém variování jednoho a toho samého příběhu vybraných mluvících hlav za asistence mramorového hudebního podkresu. Nakonec se nad tím ale nevyplatí přehnaně lkát, protože i přes svou přepálenou stopáž Tělo bez duše dobře monitoruje atmosféru tehdejšího divokého východu. ()
Opravdu špinavý byznys z doby, kdy se pro pár marek zaprodala duše každému oplzlému Faustovi z Německa, který si do Prahy přijel zapíchat s děckama. Dokument možná lepší než celá Madragora. Začátek se tváří amatérsky, ale stojí za to počkat si na Rouska, skutečnou předlohu filmového krysy z Mandragory. Podtrženo, sečteno, dobře mi z toho nebylo. Nedoporučuji nastávajícím matkám. A vlastně možná vůbec žádným matkám. ()
Dokumentárny film "Telo bez duše" natočil poľský režisér Wiktor Grodecki v roku 1996. Bolo to intro ku jeho kontroverznému snímku "Mandragora", ktorý vznikol o rok neskôr. V drsnom, surovom, miestami až nechutnom dokumente zachytáva osudy mladistvých homo prostitútov a jedného velice svojrázneho pražského filmára a producenta gay porna. Pervitínom sfetovaný Pavel Rousek alias Krysa je zvrátený, psychopatický, deviantný, ale zároveň i nesmierne vypočítavý a svojim spôsobom podnikavý a kreatívny. *** ()
Další dokument ( po Not Angels But Angels) o českých prostitutech, který posloužil později pro natočení filmu Mandragora. Opět velice zajímavý a za shlédnutí stojící film. Za zmínku stojí zajímavá výpověď patologa Pavla Rouska, který očividně v první polovině 90.let svůj volný čas zasvětil produkci gay porna podřadné kvality. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo to Mozartovo Requiem. Grodecki jej používá ve všech svých filmech. Na druhou stranu jsem rád, že se oprostil od typického polského nacionalismu a výpovědi jednotlivých aktérů nebyly doprovázeny Chopinem. ()
Galéria (18)
Reklama