Zlo

„Čo si o tom myslíš ty?“ – Snažím sa veľa nemyslieť.“ Švéd Håfström (DUCH JAZERA, IZBA 1408) klame telom: predstaví nám mladistvého delikventa bez nervov, vyžívajúceho sa v násilí, pretože ho doma fyzicky mláti otčim. Neprispôsobivý chlapec sa po vzore najlepších filmových väzenských eposov dostáva na súkromnú chlapčenskú školu s prísnymi pravidlami, kde poriadok neudržiavajú učitelia, ale študenti medzi sebou. Tu sa mladík spriatelí a zaľúbi, ale tiež si pohnevá konzervatívnych jedincov, ktorých sila je v presile. Keďže si však chce udržať priateľstvo a lásku a túži doštudovať (pretože sám nie je nadšený zo Zla v sebe), zatína zuby a prijíma tresty, tvrdohlavo však odmietajúc najponižujúcejšie... Režisér výborne (znova) buduje atmosféru a (zasa) vynaliezavo pracuje so slabšími hercami. Tentokrát (resp. vtedy, keďže oba hore spomenuté tituly prišli až po ZLE) má však k dispozícii aj kvalitnejší scenár a práve ten prekvapuje. Hoci sa zdá, že mladík zatvorí školu po vzore Laurie Strodeovej z HALLOWEENU: H20 a pustí sa do čistenia, v skutočnosti... ale dosť prezrádzania. FRAJER LUKE pre mladú generáciu. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/1089/ (21.07.2009)

Výtečný "Bildungsfilm" o dospívání tváří tvář zlu v podobě institucionalizované šikany a také o statečnosti, bez níž žádná jiná ctnost nepřežije dlouho. Obdobné zkušenosti s hierarchickým utlačovatelským systémem na anglické internátní škole skvěle zachytil C. S. Lewis v prostředních kapitolách své autobiografie Zaskočen radostí. I v zákopech první světové války se mu prý žilo snáz než v jedné z těchto elitních institucí. (24.06.2009)

Celý film jsem byl obklopen Erikovou duší. Takový ty strunky, který v sobě máme, jen každýmu rezonujou při jiný frekvenci, se sakra hluboko ve mně každou chvíli hroutily do sebe za skřípavýho drnčení. Jak to v člověku řve/vře, sprostě nadává a pak si spokojeně perverzně vrní, když všechno zrovna dopadá tak, jak má. Kdejakej povrchní sráč si dovolí hodnotit co je a co není Zlo a zkouší mu vtisknout jednu konkrétní tvář. Každej ho má hluboko v nitru, jen záleží na tom, v co ho přetaví. A jak se ta škatulka po prvních minutách zdála jasná, co? Slabý stádní prasata, destilovaná nespravedlnost a elitářská optika. Čert vem účelné dávkování pro efekt. Ve mně adrenalin, testosteron a Zlo pracovalo celej film. Legitimita je většinou podpořena silou pěsti. Zachovat si tvář. Bez masky. Kurva, já jsem na toho kluka hrdej. A to i přes nárazovej over the top (01.05.2011)

Zlo na diváka může přijít v mnoha podobách, ale v tak intenzivní podobě jako přišlo na obrazovky v tomto filmu se mi jen tak nepoštěstí popsat. Zlo může mít miliony podob a tak si tvůrci dali za cíl ukázat to největší zlo, které na světě je, a to je člověk samotný. Jako film takový zřejmě dle mého názoru chtěl ukázat co nejsyrověji a naopak co nejpřesněji pravdu, tak krutou, jako píše samotný život, což se mu rozhodně poštěstilo. Při skládání puzzle jsem na obrazovku v některých scénách dost brutálním způsobem oněměl. Tak mi to jen dokázalo, že sleduji dobrý film, a že stojí za to vnímat ten příběh, odvíjející se na obrazovce jako zrnko písku na poušti zdvihající závanem větru tak letmo a tak důstojně, že si to mojí pozornost prostě zaslouží, a nejenom mojí, ale každého diváka, který bude odhodlaný vidět to, čeho jsem byl svědek já. Je to depresivní, ale musí se to vidět, jinak se to říci nedá. Čtyři hvězdy tu dávám jen proto, že příběh nebyl natolik silný, že by dokázal projevit emoce, spíše se projevila právě mocná syrovost příběhu. Občas docela špatně, ale v tomto příběhu kupodivu nezáleží na tom, jak moc emoce půjdou projevit najevo, ale jestli vůbec nějaké emoce člověk v sobě má. (18.07.2008)

Tak jak začít. Velmi mne idivilo, že sám POMO měl problém se identifikovat v období, ve kterém se film odehrává... Vždyť je to zcela jasný začátek šedesátých let ve Švédsku! Auta, obleky a i účesy , vše sedělo... Hlavní hrdina má velký idol Jamese Deana a poslouchá Elvise... Z elpíček na pokojích ze starých gramofónů se ještě pořád linou spíše taneční šlágry doznívajícíh padesátek, ale už je nabourává dravý rytmus rokenrolu... V zasazení filmu od nějaké ,,timeline'' jsem problém neměl. Problém jsem měl s hlavním hrdinou. Nepochopil jsem jak největší tvrďák třídy, se kterým si neví rady ani školní rada a který knokautuje kohokoliv koho chce, se nechá doma až mučednicky řezat... Nepochopil jsem proč po opuštění první školy a nástupu na internát v kurzu sebeobětování pokračuje. Jen z důvodu hrozby z vyloučení a poslední možnosti dokončit studia? Jen kvůli matce? Když už se dal na cestu odporu proti zažitému trendu šikany starších, proč něco akceptoval a něco ne? Nechává si říkat Krysa, akceptuje práce za trest a nucené víkendové pobyty ve škole, ale nevyčistí mazákům boty? Tohle bylo strašně nevyvážené a až ke konci se konečně začne chovat normálně. Stejně tak hlavně závěrečný způsob šikany už byl málo uvěřitelný. Jistě se po válce šikanovalo na intrech a dalších místech kde se točila mládež... Jsem si jist, že někde to určitě bylo drsné a že tam šlo i o život. Ale zrovna internát z filmu, kde část studentů byla dokonce šlechta... Tomu přezírání vedení školy těchto věcí prostě nelze věřit. To by si škola nemohla dovolit. Obzvlášť po tom co je Erikovi zmrzačen kamarád, jehož bohatí rodiče jej nakonec ze studií dokonce stáhnou... Erik řeší ztrátu kamaráda, jeden z kantorů vyčítá žákům hrubé chování na jehož základě nejlepší student odešel (a není jediným kdo ví jak to u mazáků chodí) a jinak nic.... žádná žaloba školy, žádné vyšetřování.. nic. SPOILER !!! Proto závěrenčný vstup Erikova právníka a Erikovo náhlé uvědomnění si porušení zákonů vyznívá jak ze špatného románu. Erik psychicky ztrestá hlavního strůjce všeho zla a ten mu už zázračně dá pokoj a Erik zdárně dostuduje. A co dál. Co bylo se šíkanou ostatních, vyšetřovalo se něco po Erikově zpětvzetí do školy? Nedozvíme se nic. Tahle nevyváženost vyprávění a i chování samotného Erika filmu ubralo jednu hvězdičku, protože jinak to mělo skoro na 90%. Ta postupně gradující šikana v prostředí, kde nováček byl chtě nechtě mlet těmi většími a základní pravidlo bylo nevyčuhovat a nesměřovat na sebe pozornost...bylo skvěle zpracované. * * * (20.04.2014)