Juzuki-san či no jon kjódai.

Yuzuki-san Chi no Yonkyoudai je veľmi pomalé, príjemné anime, na ktoré treba mať chuť, aby ste ho mohli oceniť. Štyria bratia čo spolu žijú sa od seba naozaj veľmi líšia svojimi povahami a tak isto tým ako riešia veci a o čom im vlastne ide. Hayato sa o všetkých stará, ale tým pádom sa z neho stáva muž, čo nemá na seba vôbec žiadny čas a to sa prejavuje negatívne vo veľkom množstve situácii a jeho bratia to veľmi dobre vedia. Mikoto je veľmi kľudný hlavne teda čo sa týka prítomnosti a dokáže sa chovať najviac uvážene a rozumne. Minato napriek tomu, že medzi ním a Mikotom je naozaj, len minimálny vekový rozdiel je tento chlapec naozaj chodiaca búrka, ale všetko väčšinou myslí v dobrom. Gakuto sa chová ako keby mal osemdesiat rokov a je naozaj vynikajúcou postavou. Vedľajšie postavy sú super, nie sú zbytočné či už dedko, policajtka či kamarátka Uta. Chcem upozorniť, že dej je rovnako pomalý skoro celú sériu a problémy sa tiahnu viac dielov a teda toto dielo nie je nejakým spôsobom roztrhané na menšie príbehy čo by sme zažívali stále niečo iné v každej epizóde. Máme tu výrazné problémy, aj toho čo sa vlastne môže diať dospievajúcim deťom v ich vzťahoch a to naozaj oceňujem, lebo je to vykreslené naozaj veľmi hodnoverne. Anime pre mňa z nepochopiteľných dôvodov nie je zaradené medzi Iyashikei (healing anime) čo znamená, že má mať na svojich divákov "liečivé účinky", liečením duše, keď tam patrí napríklad dielo čo vyšlo v absolútne rovnakej sezóne Atarashii Joushi wa Do Tennen, nevidím dôvod, aby tam nepatrilo aj toto. Ak chcete niečo rodinne založené so zaujímavými príbehmi o dospievaní, alebo prípadne vidieť to, aké to môže mať niekto ťažké, kto sa musí chopiť príliš skoro rodičovských povinností a chcete niečo pomalé s dobrým rozprávaním príbehu, tak toto je naozaj pre Vás. (02.03.2024)

Citlivý, milý a sympatický příběh o čtveřici bratrů, kteří přišli o rodiče. Je zajímavé sledovat, jak se k tomu jednotliví sourozenci postavili, jakou roli si v rámci rodiny nyní získali a jaké jsou jejich každodenní patálie. Každý bratr je navíc svým způsobem originál, přesto jsou jejich charaktery hezky rozvedené a z velké části i pochopitelné. Zkrátka i když vám třeba někdy přijde, že nejvíc rozumu a vyzrálosti má v téhle rodině šestiletý Gakuto, dá se tomu uvěřit, protože byl díky smrti rodičů tak nějak nucený mnohem rychleji dospět a zároveň hodně času strávil s dědou odnaproti (jejich vzájemný vztah mě opravdu hodně bavil), který ho většinou hlídá, no a ono platí, že když jako dítě trávíte hodně času s dospělými, nebo třeba jen staršími dětmi, pak sami ledacos pochytíte a jste, nebo možná jen působíte, o dost vyzrálejší. Možná je tahle úvaha jen moje berlička, ale zkrátka mi to tam sedí. To samé Minato, pro někoho může působit jako ten otravný, ne moc chytrý klučina, ale je zřejmé, že jeho snaha o dobrou náladu je také jistým způsobem, jak se se vším vyrovnal a pomoct ostatním. Zkrátka je třeba říct, že je velmi mile vyobrazené, jak se o sebe tahle rodina stará, jak si pomáhá v složitějších situacích a že to není jen o té rodině, ale o celé komunitě, která se zde utvořila, zkrátka i o těch lidech ze sousedství, kteří vždycky vypomůžou, když je třeba. Svět pak i přes všechny ty špatné věci vypadá jako fajn místo. Hezky se na to dívá, příjemně se u toho odpočívá, a dokonce i páni tvůrci občas zapojí fantazii v rámci animace. Na druhou stranu si nejsem úplně jistý, jestli z toho bude seriál, na který si třeba ještě za rok vzpomenu, i když je hodně milý a občas umí chytit za srdíčko, není ani tolik dramaticky silný, ani tak zábavný, aby mi v hlavě utkvěl, nepřijde mi, že by proti podobným seriálům až tak silně vyčníval. To byl asi hlavní důvod, proč jsem se do posledního dílu nemohl rozhodnout, jestli dát 3* nebo 4*. Nakonec vzhledem k faktu, že mě poslední epizoda dokázala hodně dojmout, ale i zaujmout svým stylem, jsem se rozhodl dát těmto čtyřem chlapcům lepší známku. 6,6/10 (22.12.2023)

Líbí se mi přístup seriálu k naší hlavní rodince a že nechává prostor pro všechny jejich problémy tak, že si každý z diváků určitě najde postavu nebo díl, který mu bude ze skutečného života alespoň trochu povědomý. Ale nemůžu se ubránit pocitu, že to mohlo být vlastně o dost (klidně o půlku) kratší, protože ke konci, už to rozhodně nemělo takovou kvalitu jako začátek. Ocenila bych možná i víc hádek, neshod a celkově vážnějších problémů. Stížnost musí padnout i na postavy. Zatímco Hayato a Minato jsou dost realisticky zachycené a hlavně zajímavé postavy, u Gakuta a Minata se mi zdá, že jsou si v mnohém prostě až moc podobní a oba (hlavně Minato) by si zasloužili víc prostoru. Animace a hudba v seriálu jsou taková běžná úroveň, ani úžasné ani katastrofální, prostě průměr. Převládá u mě sice pozitivní dojem, ale kdyby vyšla druhá řada, tak bych se do sledování asi zase dvakrát nehrnula. 6.3/10 (09.03.2024)