Talent pána Ripleyho

Slibný námět, nadějný úvod. Pak se děj chvíli bincá v Itálii, ale cca první hodina mě bavila. Pak ale začala nuda. Děj se tahnul a navíc mi přišel nepravděpodobný. On příliš riskuje, takhle by se rozumný člověk nechoval. A hlavně nechápu, proč to dělá. SPOILER: možná, že za nudou stála i homosexualita, kvůli které jsem pochopil, že už asi nic nebude. Fakt mě to mrzí, protože začátek byl hodně slibný. (11.02.2014)

Amorální variace na americký sen. Šplh po společenském žebříčku není disciplína vyhrazená pouze zdatným sokolům s orlí silou. Někdy se pár příček cestou nahoru poláme, jindy je nutné několika všiváckým datlům před vámi dopomoci dolů. Tom Ripley v mistrovské psychologické stínohře Anthonyho Minghelly působí jako okouzlující inteligentní mladík...Jeho dokonalým trikem je umění manipulace, sám Machiavelli by u něj mohl brát hodiny. Tom v podání nekňubovitého Matta Damona je jablkem sytě červeného odstínu...a s bídným červem uvnitř, který se prokousává na povrch. Je lhostejné, jestli do něj kousne Eva nebo Sněhurka Gwyneth Paltrow, otráví se jím každý, zatímco zlatý americký chlapec Jude brzy jeho zásahem zmodrá. Nosná idea příběhu se pohybuje v prostoru, který definují tři souřadnice- na jedné ose moc, na druhé morálka a na třetí ctižádost. Ripleyho charakter je amorfní a udivuje schopností patologicky lhát a ztvárnit kohokoli. Dejte mi nádobu- a já ji vyplním. Žije v duchu motta : Svět je jeviště, všichni lidé herci a já z nich ten nejlepší. Záporný hrdina s homosexuálním podhoubím v centru dění není na plátně častým zjevem, ale Minghella kreslí motivace jistě-obrysy jsou pevné a barvy přesné, doplňuje je bystrým podvratným rukopisem, takže mu z ošidného semene na filmovém záhoně vyrostl thriller s hitchcockovskym espritem. Mrazí z něj v zádech a mozkové závity se přehřívají. Příjemně. (03.05.2007)

Talentovaného pana Ripleyho jsem neviděl mnoho let a překvapilo mě, jak je ten film absolutně dokonalý a nemá na sobě odér doby vzniku. Anthony Minghella natočil v pořadí už druhou adaptaci slavného románu Patricie Highsmith, která za verzí s mladým Alainem Delonem nijak nezaostává, ba dá se naopak říci, že čas Talentovanému panu Ripleymu jenom prospívá. Minghella se soustředí především na vývoj Tomovy postavy, díky čemuž se k němu proměňuje divácký vztah od sympatií (pěkný a kultivovaný mladík) až po vzájemnou antipatii (chladnokrevný vrah). S tím souvisí naprosto precizní herecký výkon Matta Damona, který si s divákem rafinovaně pohrává. Navíc mu pomáhá jeho tehdejší mládí a pěkný obličej (o nádherném těle nemluvě) a vy tak sledujete herecký koncert. Talentovaný pan Ripley je výjimečnou filmovou studií o lidské posedlosti mít všechno a všechny pod kontrolou. Mrazivě vtahující od začátku do konce. (28.04.2024)

Neřekli byste do něj, že dokáže být i něčím jiným než mladým vzdělaným blonďáčkem s chlapeckým obličejem, vždycky je tak usměvavý, sympatický a se vším souhlasí. Je přesně takový, jak si přejete, aniž byste si všimli, že je to až podezřelé. Talentovaný chlapík Tom Ripley má totiž výjimečnou schopnost splynout s prostředím natolik, že za chvíli zapomenete, že se zjevil odnikud a vy jste jej nikdy předtím neviděli... a pokud se jej pokusíte vyhodit, mohou nastat potíže. Výměnou za neuvěřitelné herecké nadání a pohotové improvizační reflexy totiž přišel o svědomí... Perfekcionistický režisér Anthony Minghella se po úspěchu s Anglickým pacientem vrhnul na první ze série populárních románů Patricie Highsmithové a narozdíl od starší francouzské adaptace s Alainem Delonem v hlavní roli se spíš než na kriminálně-dobrodružný podtext příběhu zaměřil na pomalý a děsivý vývoj hlavní postavy od nadaného mladíčka po chladnokrevného vraha, na jeho schopnosti, které nejdříve slouží k pobavení přátel, když perfektně hlasově i pohybově imituje společné známé, ale postupně nachází uplatnění i v jiných oblastech. Minghella se spíš než na akční příběh a efektní scény zaměřil na skvěle gradovaný scénář, perfektně napsané postavy a především na herecké výkony, které svěřil do rukou Matta Damona, Juda Law, Gwyneth Paltrow, Cate Blanchett nebo Philipa S. Hoffmana, kde se sice někteří objeví jen v několika málo scénách, ale vydají ze sebe maximum. Výsledkem je sice fascinující a podmanivý film, který ale vyžaduje vaši plnou pozornost, ochotu nechat se jím pohltit a podřídit se jeho tempu. Anthony Minghella natočil film v dlouhých a pečlivě prokomponovaných záběrech, plných všemožných kulturních odkazů, které jej udělají pro fajnšmekry ještě zajímavějším a bohatším, a třebaže v závěru další a další konce trošičku kazí celkový dojem, závěrečná pointa je natolik mrazivou tečkou, že to Minghellovi ze srdce rádi odpustíte... (05.09.2010)

Film je zasazený na skvělé místo a do skvělé doby. Filmovým postavám lze jedině závidět dobu, kdy se měli dobře, nestarali se o nic a pařili na jazz. Tato romantická atmosféra je nejsilnější stránkou filmu. Matt Damon zde dokázal, že je mnohem lepší herec než Afleck, ale přesto to nestačí na charismatický výkon Lawa. (29.11.2004)