Noir

Riziko spoilerů Nešťastně přeceňované. Tohle oblíbené anime si užívá akci, výtečně tvoří atmosféru, ale ztrácí body v plýtvání časem. Šestadvacet dílů je pro natolik prostý příběh nesnesitelná várka a s polovičním počtem by byl zážitek v důsledku stejně hodnotný, ale plnější. Nejvíc mě mrzí to, jak naprázdno vychází parádní navnazení z úvodu. Ony epizodické mise hlavních hrdinek, které spočívají pouze v zadání úkolu, zjištění informací o cíli a následné akční symfonii, pro mě byly oblažujícím zážitkem a jen jsem trnul, co mi přinesou následná odhalení minulosti. Jenže i taková slast se omrzí a s přibývajícími repetetivními zápletkami přišlo neodvratné zklamání. Mezi dvěma skvostnými dvojdíly Intoccabile a Heartless Assassin je totiž nesnesitelná vata, která by klidně mohla být vystřižena a příběh by se vůbec nenarušil. Ještěže závěrečné epizody v panství chytnou neskutečný drive, jinak by se úvodní pocity dokonalého seriálu začaly měnit do přesně opačného výsledku. Díky velmi dobře poskládanému soundtracku tak na Noir zapomenout ani nejde. Přesto je výhrad až příliš mnoho na to, abych se k seriálu někdy vrátil. A co se týče úplného konce, tomu se zatleskat musí. Závěry, které se dají přebrat šťastnou či nešťastnou cestou, miluju. U Noir ho vzhledem k předchozímu vývoji postav a celkovému vyznění závěrečných minut považuji za šťastný. (29.09.2007)

Noir si pro sebe hodnotím jako těžce bessonovské anime se silným vlastním duchem a velmi chutnou polevou, korpusem i náplní - což ovšem neznamená, že pomyslné váhy mají jednu misku (tu s negativy) zcela prázdnou. Ale i když bych si představoval poněkud větší variabilitu oděvních součástí, více reality nebo lépe naturalistična v akčních scénách, a trochu více logiky ve "vedlejších elementech" jednotlivých částí, pozitiva výrazně převažují - a to především proto, že o tomhle první z trilogie příběhů o smrtonosných dívčinách ani být nemá. Jenom mně to prostě vadí:) Nebo lépe řečeno mě to ruší. Na což dokonalé bytosti jako třeba Marius opáčí, že je to tím, že jsem osoba bez vkusu, která se na to dívá v angličtině, a že to vlastně vůbec nechápu:) Ale k věci. Na svoji dobu velmi slušná animace (i když s mladší sestrou se srovnávat nedá), na veškeré doby velmi slušné herecké výkony - což znamená přesvědčivost a schopnost přitáhnout a vtáhnout. Například úvodní heslo nebo melodie hodinek jsou z rodu symbolů, které tvoří kulty. Lehce mystický, pomalu se odkrývající ústřední příběh, výborná atmosféra (s výše uvedenými výhradami), a především ÚŽASNÁ a velmi rozmanitá hudba od madam Yuki. Noir si mě získalo a jsem rád (a vděčen jednomu přestárlému upírovi), že jsem ho měl možnost zhlédnout. To, co pro mě znamená Canta Per Me, se slovy postihnout nedá. Přes to všechno, moje srdce stále je s Motoko Kusanagi a její partou, a moje city k fenoménu Noir jsou podstatně chladnější. Proto bych dal 80%. Jenže to by tu nesměla být tea party v měsíčním svitu a "my darling girl" Chloe. Neskutečná a dokonalá...skoro;) Beru to tak, že Noir mi přinesl Yuki a Chloe, a to si zaslouží procentní bonus. Ale i s ním to bude "jen" devadesátka. (19.12.2007)

Nečekala jsem to, ale stalo se. Noir mě zklamal. Ne hodně, ale dostatečně na to, abych ve výsledném dumání, ke kterému hodnocení se přiklonit, byla za přísnou hodnotitelku. Noir se rozjíždí pomalu a v prvních dílech se o minulosti postav či o ústřední tajné organizaci Les Soldats nedozvíme téměř nic, čímž jaksi pozbývají na významu. Jistě, představí nám Kiriku a Mireille, ukážou, že život nájemného zabijáka není žádný med, ale to by šlo ukázat i za chodu, ve víru důležitějších událostí. Vražedná děvčata plní své zakázky, v každém díle je odstraněn naprosto nezajímavý protivník, jeden jako druhý. Přestřelky jsou solidní a občas mají hodně dobré nápady, ale nedostavuje se jakýkoliv pocit ohrožení postav, které vždy a za každých okolností všechny odprásknou (a to hlavně proto, že protivníci mají takovou mušku, jakou mají...). Chybí někdo, kdo by ztělesnil silného protivníka - občas se objeví někdo výraznější, a je to vždy žena (mužské postavy tady vůbec hrajou druhé housle) - ať už Silvana či Shaoli, jenže ty zase brzo zmizí. Právě jejich dvojepizody jsou tím zajímavějším, co Noir nabízí. Ke konci se naštestí věci začnou trochu více hýbat a příběh, ač jednoduchý jak facka, jistě není nezajímavý. Bohužel mi vůbec k srdci nepřirostla Kirika, asi proto že typ ukníkané dívenky (a je jedno jestli má světlé okamžiky v podobě chladokrevných vražd) jako je ona vysloveně nemusím. Naopak Mireille je zabiják jak má být - elegantní, v rámci mezi vyrovnaná, stojící nohama na zemi, vždy připravena sáhnout do kabelky a... No a pak je tu ojedinělý zjev Chloe, která stojí mimo jakékoliv škatulky, je prostě dobře divná:-) Rozhodně je také škoda že Les Soldats nejsou zosobněni nějakou výraznější postavou - takhle se jen těžko věří, že jsou organizací, která tahá za drátky celého světa. Takhle se sice asi snažili nabudit pocit, že jsou to lidé, kteří stojí ve stínu a přesto ovlivňují běh světa, já to tak ale necítila. Absence krve je pak wtf největší - v každém díle umřou málem destíky postav, ale krve se tvůrci dost štítili. Potom to opravdu vypadá, že zabití lidé jen submisivně lehli na zem a jinak jsou naprosto v pořádku. Hudba je samozřejmě, jak tady zmínil téměř každý, perfektní, sedne jak ulitá a pomáhá tvořit působivou atmosféru neveselého pátrání Kiriky a Mireille. (25.07.2008)

Noir je série anime příběhů akčního žánru s příznačnými mystickými prvky a strukturou, která mi příliš nesedla. Jeden díl, jeden příběh plus prvních pět minut rekapitulace z minula. Nebýt malých střípků z hledání pravdy o Kirice, jednotlivé epizody by na sebe ničím podstatným nenavazovaly. Signifikantní je také to, že akční sekvence v závěru každého dílu jsou uvozeny jednotnou zvukovou kulisou a jsou již v předstihu rozpoznatelné. Děj tak bohužel velmi rychle upadá do stereotypu. (10.01.2006)