Un chapeau de paille d'Italie
Der Florentiner Hut
The Italian Straw Hat
Obsahy(3)
Co se stane, když kůň zkonzumuje slaměný klobouk záletné manželky, jejíž militantní milenec pak volá k zodpovědnosti nebohého hrdinu, který měl namířeno na vlastní svatbu? Na tomto půdorysu postavil dramatik Labiche svou frašku Slaměný klobouk, zfilmovanou ve zvukové éře za války v Německu nebo za „normalizace“ u nás. Byl to ale jen stejnojmenný snímek Reného Claira – z údobí němé éry jeho nejlepší –, jemuž se podařilo zařadit se mezi nezničitelnou klasiku, bez níž si už dějiny filmové formy neumíme představit. V době, kdy se kinematografie jinak syžetům z nedávné minulosti vyhýbala, objevil Clair divákům kouzlo konce 19. století, předvedl galerii lidských typů vykreslených v mistrné zkratce a ukázal, že choreografie „honičky-baletu“, vyzkoušená v Mezihře, může stejně dokonale fungovat i v příběhovém filmu. (NFA)
(viac)Recenzie (12)
Sú nemé filmy, ktoré dokážu prežiť dodnes a stále majú čo povedať. A potom sú tu filmy ako Slamený klobúk od Claira. Samotná remeselná úroveň je výborná, len 105 minút je pre dnešného diváka naozaj úmorných. Ak sa k tomuto niekedy dostanete asi odporúčam (ak teda ešte existuje) 60 minútovú verziu. Tam to môže celkom odsýpať. Lipského verzia, aspoň pre mňa, ostáva neprekonaná. A to aj napriek tomu, že ju porovnávam s týmto filmovým velikánom. ()
Naštěstí díky Krásce z Nového Orleánsu jsem už zvyklá na jisté orgie francouzské marnivosti v direkci Clairově. Svým způsobem mi tato verze vyhovuje více než populární česká verze Lipského, ale v té jde taky více o obsazení, než o cokoli jiného. A proto tady má ta pokroucená morálka větší platnost a autenticitu. ()
Formát němého filmu si pochopitelně vybírá svou daň v podobě citelně menší propojenosti příběhu, neboť právě slova jsou tím, co zpravidla činí z jednotlivých scén příběh. Clair tudíž už tak vetchý a naivní děj divadelní předlohy ještě zjednodušil a naopak, daleko víc než jsme zvyklí ve zvukovém filmu, vytváří drobné komické etudy, v podobě ztracené rukavice, padající vázanky, dědečka s ucpaným naslouchadlem, chlapečka "hrajícího" na klavír. A právě tahle linka je taky na Clarově zpracování nejzajímavější, nesmírně svěží a vtipná. Gejzír nápadů doslova nebere konce. Nevšední vynalézavost je ostatně patrná i na čistě filmařské "materii", nejviditelněji asi na práci s kamerou. Shlédnout těch 105 minut v kuse je ovšem samozřejmě vskutku dosti únavné. Tenhle film ovšem asi nelze hodnotit podle týchž měřítek, jako mladší zvukové filmy... Celkový dojem: 75% ()
Česká verze je sice vybroušenější a dynamičtější, ale i tato verze má něco do sebe, ačkoliv je kvůli absenci zvuku vše trochu stíženo, což občas vede ke zmatení diváka, Clair se i tak statečně pere s úkolem adaptovat nestárnoucí kus a díky skvělým hereckým typům, roztomilým maličkostem a i zajímavému filmařskému osvěžení, když má ženich při čtverylce zlé tušení destrukci domu, se rozhodně jedná o zdařilou grotesku, která však byla brzy překo- nána ještě invečnějším a zamotanějším Milionem, který však pevně stál na zvukové invenci. ()
Na film jsem se podívala z vlastní iniciativy, ale vlastně kvůli škole. Musím říct, že českou verzi ze 70. let jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat. A vlastně neznám ani původní divadelní předlohu. V porovnání s jinými filmy Reného Claira je Slaměný klobouk asi lehce zapomenutelný. Dle popisů jsem čekala vynikající grotesku, ale dostalo se mi akorát příšerné nudy. Když se zamyslím nad tím, kolik vynikajících němých filmů všech žánrů z dané doby jsem viděla, ani se mi nechce věřit, že Slaměný klobouk vznikl ve stejné době. Podle mě má ten film malý potenciál, což pramení asi ze samotné předlohy - ona to je vlastně neskutečná blbost. Přece jenom ale věřím, že i blbost se dá natočit vtipně. To se tady bohužel nestalo, film se vleče a jednoduchá zápletka je natahována do neskutečných rozměrů. ()
Galéria (6)
Fotka © ARTE France / Collections Cinémathèque
Reklama