Hellsing

chápu že někteří mají tento seriál ve velké oblibě, leč mne přijde seriál dějové plochý a tak nějak nudný, neb je mi vlastně lhostejný osud postav, snad jen kdyby byly napadeni armádou plyšových olihní... No, i tak by mne emoce seriálu míjeli, ony velebené souboje se nedostavily, avšak hudba je opravdu zajímavá (13.09.2012)

Díky tomuhle jsem se začala zajímat o anime. Pak jsem pomalu začala anime seriály nesnášet - všechny jsou stejné a ta japonofílie, co tak letí...no, začalo mi to lízt krkem. Přesto tohle jediné přetrvalo. Už od 12. let, co jsem to poprvé viděla na Vivě, v šílené, mně zcela nesrozumitelné němčině, až doteď. Tenhle serál má zkrátka svoje kouzlo. Neobvyklá animace, spousta krvavě červené barvy, obrovské díry v hrudnících po stříbrných kulkách, bílý úplněk na červené obloze, naprosto dokonalý soundtrack, co obstojí jako hudba i samostatně, a hlavně- šílenost. tohle slovo je v Hellsingu zásadní. Všechny postavy v seriálu jsou skvělé charaktery, každý je jedinečný a každého si po svém zamilujete, všichni jsou totiž tak ..hmm..tak boží? In?....Takto to zní asi směšně, ale skutečně, kdo viděl, chápe. A hlavně- všichni jsou naprosto šílení. Své protivníky milují, nenávidí, šíleně se smějí při zabíjení, šíleně ječí při vydávání rozkazů, užívají si každou krutost s úchylnou, až sexuální rozkoší. A že je seriál nedokončený a rozdrobený, co se týče děje? Vem to čert, ten, kdo četl mangu, si leccos domyslí. A já jdu znova a znova střílet a sekat a řvát s fešákem Alucardem, Alexanderem Andersonem a Lady Integrou. (22.07.2009)

Jedno z nejpřeceňovanějších anime, co jsem kdy viděl. Na první pohled mi to všechno přišlo strašně zajímavé- grafický styl, hudba, atmosféra... Bohužel po třetím díle to šlo dolů. Přišlo mi, že to tvůrci celé nějak odflákli a ke konci jsem se dostal jen tak tak. Koukněte radši na OVA, protože jediný aspekt, který je v TV seriálu na větší úrovní je skvělá hudba. 5/10 (25.02.2010)

Asijskému anime dám tu a tam příležitost, přesto v něm mám značné rezervy. Mám ho rád, ale žádný skalní fanda nejsem. Přece jenom dávám přednost hraným filmům. Pokud by se mě však někdo zeptal, zda bych mu mohl doporučit nějakou tu hororovou sérii /seriál – určitě by to byl právě Hellsing. Poslední měsíc a půl jsem sledoval právě tohle – pěkně postupně – tři – čtyři díly za týden + samostatné příběhy a jsem nejen mile překvapený, ale i spokojený. Alucard a jeho roztomilá chráněnkyně Seras Victoria si získali mé sympatie. Přesto si myslím, že co se týká tohoto původního seriálu, tak ne všechny díly jsou pěkně vyvážené. Bavila mě spíš první polovina a pak poslední dva díly. Co se animace týče, tak ta byla opravdu slušná, samotný příběh taky nebyl vůbec špatný – nejvíc se mi líbili souboje s knězem Alexanderem Andersonem – pěkný bastard. Nechybělo ani množství „humorně pojatých scén a hlášek“ – taková felace a rozstřílení medvídka tuším ve druhém díle neměla chybu. Stejně tak to, že se Alucard nechal vždycky pěkně zmasakrovat a následně pak protivníkům řádně natrhl prdel…80% (11.01.2019)

„Ty a tobě podobní upírci jsou jako švábi. Kdybychom vás nechali, zamořili by jste svět. Týpky jako ty nesnáším. Nemáte kousek upíří důstojnosti. Nevíte, kdo jste!“ aneb Proč jsem si tenhle seriál ihned zamilovala v kostce. Mohla bych oslavovat propracovanost postav, rudý vizuál a hudbu tak divnou, až je skvělá, ale to všechno zaujalo až při dalším shlédnutí. Tím prvním byli upíři. "Moji" upíři, tvorové tak blízcí mé vlastní představě, že jsem neodolala a všech třináct dílů si hned po dokoukání pustila znovu od začátku jen abych se ujistila, že se mi to nezdálo. Moc, důstojnost, skrytá bestialita, kapka šílenství, osobní kouzlo a jistý nadhled daný dlouhověkostí... V té záplavě brakových hrůz, akčňáren, později i slaďáren a jejich plochých/tupých/... zubatců jsou slečna Helena a, samozřejmě, Alucard důkazem, že slovo "upír" nemusí být považováno takřka za nadávku. (19.10.2013)