Hellsing

„Ty a tobě podobní upírci jsou jako švábi. Kdybychom vás nechali, zamořili by jste svět. Týpky jako ty nesnáším. Nemáte kousek upíří důstojnosti. Nevíte, kdo jste!“ aneb Proč jsem si tenhle seriál ihned zamilovala v kostce. Mohla bych oslavovat propracovanost postav, rudý vizuál a hudbu tak divnou, až je skvělá, ale to všechno zaujalo až při dalším shlédnutí. Tím prvním byli upíři. "Moji" upíři, tvorové tak blízcí mé vlastní představě, že jsem neodolala a všech třináct dílů si hned po dokoukání pustila znovu od začátku jen abych se ujistila, že se mi to nezdálo. Moc, důstojnost, skrytá bestialita, kapka šílenství, osobní kouzlo a jistý nadhled daný dlouhověkostí... V té záplavě brakových hrůz, akčňáren, později i slaďáren a jejich plochých/tupých/... zubatců jsou slečna Helena a, samozřejmě, Alucard důkazem, že slovo "upír" nemusí být považováno takřka za nadávku. (19.10.2013)

Hellsing, to je jedno z prvních anime, které jsem měl tu možnost vidět a hned mi padlo do oka hlavně díky Alucardovi, který ač stojí na straně dobra, tak je temnější než noc a nic mu není překážkou. To se mi na něm líbí jak všechno hravě zvládne a i když je rozstřílený na kousky, tak se z toho s úsměvem dostane. (02.08.2018)

Plytký děj, neuvěřitelně pomalé tempo, kdy se v díle v podstatě nic důležitého (a ani zajímavého) neděje, a nejčastější součást dialogů: "Muhahahaha!" (rozumějte dábělský smích) nebo "Master..." (proneseno polohlasně s povzdechem hraničícím s psychickým zhroucením) - to je Hellsing. Alespoň to tak platí až do posledních dvou dílů, které jsou akcí nadupané a vcelku i zajímavé. Jediná věc, která je na seriálu hodna zmínění je hudba. Celkově to potom bylo veliké zklamání, mít možnost vrátit těch několik hodin zpátky, bez váhání bych to učinil. Vzhledem k pozitivním hodnocením bych čekal něco na zcela jiné úrovni, uživatelé ČSFD mě opět nepříjemně překvapili. Jen pro informaci, nejsem hater anime, Naruto a Naruto Shippuden mám moc rád, k ostatním věcem se snažím dostat, ale toto bylo vážně špatné. I Pokémoni Hellsinga přejíždějí. Za hudbu a finále dávám 2*. (17.08.2012)

Asijskému anime dám tu a tam příležitost, přesto v něm mám značné rezervy. Mám ho rád, ale žádný skalní fanda nejsem. Přece jenom dávám přednost hraným filmům. Pokud by se mě však někdo zeptal, zda bych mu mohl doporučit nějakou tu hororovou sérii /seriál – určitě by to byl právě Hellsing. Poslední měsíc a půl jsem sledoval právě tohle – pěkně postupně – tři – čtyři díly za týden + samostatné příběhy a jsem nejen mile překvapený, ale i spokojený. Alucard a jeho roztomilá chráněnkyně Seras Victoria si získali mé sympatie. Přesto si myslím, že co se týká tohoto původního seriálu, tak ne všechny díly jsou pěkně vyvážené. Bavila mě spíš první polovina a pak poslední dva díly. Co se animace týče, tak ta byla opravdu slušná, samotný příběh taky nebyl vůbec špatný – nejvíc se mi líbili souboje s knězem Alexanderem Andersonem – pěkný bastard. Nechybělo ani množství „humorně pojatých scén a hlášek“ – taková felace a rozstřílení medvídka tuším ve druhém díle neměla chybu. Stejně tak to, že se Alucard nechal vždycky pěkně zmasakrovat a následně pak protivníkům řádně natrhl prdel…80% (11.01.2019)

Hellsing je mnou dlouho přehlížena a přitom zasloužená klasika představující asi největšího frajera anime světa – upíra Alucarda (nebo jak správně japonsky Akádo). Bohužel seriál ho staví na vedlejší koleje a hlavní hrdinkou je Alucardem nově stvořená upírka Seras Victoria. Jako mlaďoch mezi pány noci se musí nejenom smířit se svojí novou existencí, ale také se naučit být správným upírem a poslouchat svého stvořitele. To vše probíhá v rámci prastaré tajné organizace Hellsing, chránící její veličenstvo Královnu a Velkou Británii před „nesmrtelnými“ tvory noci. Najednou totiž se projevuje zvýšená aktivita řádících upírů a jejich otroků tzv. ghúlů. Akce, krev a násilí je na denním (či nočním) pořádku, nepřátele jsou čím dál tím více silnější a my se jen můžeme užívat chvíle, kdy se objeví Alucard a všem nandá bez mrknutí oka. Seriál částečně vychází ze stejnojmenné mangy, ovšem cca po pátém díle se ubírá svojí vlastní cestou (lze říci, že trochu do oči bijící). Některé motivy proto se vytrácejí do ztracena, některé zase nejsou dostatečně objasněné, každopádně i přesto je satisfakce velká a konec má více výkladů. Velké plus pro krátkost série (13 dílů) a skvělou hudbu. (22.03.2014)