Dym

Tomuhle se říká malý velký film. Obyčejný příběh obyčejných lidí motajících se kolem obyčejné trafiky, a přitom nic není obyčejné. Je to filmová lahůdka, na kterou se dlouho vzpomíná a rádo se k ní vrací. Já to dělám moc rád. Kdo by to tenkrát v roce 1994, řekl, včetně mě, že se dívá na prorocký film. Jedna z postav v trafice, černoch Tommy, totiž řekl, že bude válka, musí být válka, protože jinak by páprdové v Pentagonu neměli co dělat, teď mají toho Saddáma, takže tam vlítnou s plnou parádou...a o pár let později se to stalo. (03.05.2011)

Malý, velký film. o malých, velkých lidech. Zapadlý krámek, kdesi v malém newyorském obchůdku, kde se protnou osudy několika našich hlavních hrdinů. Sladkobolné vyprávění, opravdu jako ze života, podpořeno tradičně přesvědčivými hereckými výkony. Milovníci tabáku, ti může klidně jednu hvězdu směle přihodit, já už s kouřením dávno přestal :) (24.04.2015)

Tak tenhle film přesně splňuje všechny moje požadavky na to, jak má vypadat pohodovej film a přesto s myšlenkou a dokonalými momenty, ať už je to každodenní Auggieho fotografování stejného místa, jeho setkání se starou milenkou, popisování, kolik váží dým nebo závěrečný vánoční příběh..Přímo hltám celkovou atmosféru filmu a způsob, jakým se postavy postupně proplítají..jo, Smoke se v mým přehrávači otáčí celkem často:-) (08.12.2008)

Nemám nič proti filmom usporiadaným do poviedkovej formy so spojovacím prvkom. Tým je malá trafika, v ktorej sa nielen predávajú tabakové výrobky, ale sa v nej aj stretávajú a pretínajú osudy niekoľkých postáv. Potiaľ dobre. Takýto projekt však okrem radosti nad tým, že aj v nasledujúcej poviedke sa stretávate so známymi osobami, musí disponovať aj dobre napísaným scenárom, ktorý zabezpečí vyrovnanosť jednotlivých častí a ich nenásilné prepojenie. A bol to podľa mňa scenár, ktorý film s výborne hrajúcimi hercami zrazil na úroveň ľahkého nadpriemeru. Viackrát bolo konanie postáv málo uveriteľným a rušilo mi pôžitok zo sledovania tejto konverzačnej skladačky. (04.08.2012)

Nekouřím a snad nikdy jsem neměl v ústech cigaretu (byť jen nezapálenou), ale překážkou k zalíbení v tomto filmu to vůbec neznamená. Smoke nabízí sled navazujících „kapitol“ ze života několika obyčejných postav trávicích čas u jedné trafiky (a pár dalších lidí kolem nich) a evokuje mi (kratší) televizní seriál na pokračování, v němž si vás možná na první dobrou nezíská úplně každá z postav, ale časem s vyvíjením a propojením příběhů zjistíte, že vás stejně začne zajímat osud většiny z nich a sleduje se to najednou úplně samo... a vděčíte za to scénáři i nezapomenutelným hereckým výkonům. Hodně mě v postavě zádumčivého, nevyrovnaného spisovatele bavil William Hurt, který se už blýskl úvodním zasvěceným vyprávěním o kouření a případné váze kouřu. Na poslední chvíli jsem si ale v závěrečné epizodě díky vyprávění rodinné vánoční povídky stihl plně oblíbit i Harveye Keitela se zálibou ve fotoaparátech. To prosté nalezení stejné vlny v závěrečném dialogu obou chlápků za stolem, ze srdce a čisté úpřimnosti, vytvořilo pro mě první ze dvou nejsilnějších momentů filmu – s nasledujícím černobílým ztvárněním oné povídky, za doprovodu skvělé písně Toma Waitse, pak záhy přišel i ten druhý. [80%] (12.05.2024)