Pražský student

Tento film není expresionistický, jak tu všude zaznívá. Byl natočen mnohem dříve, než Caligari rozpoutal vlnu expresionistické kinematografie. Nenajdeme tu expresionistické kulisy ani líčení, a pohyb herců po scéně není diktován výtvarnou kompozicí. Pražský student má blíže spíš k Sjostromovu Vozkovi smrti - využitím dvojité expozice, mysteriózním příběhem, ale i civilnějším pojetím než pozdější německá díla. Srovnávání s expresionistickými díly tedy není přesné, protože je pouze předznamenává - sám je představitelem ranější kinematografie, která ještě nebyla zdaleka tak propracovaná. Film však stojí za shlédnutí, mimo jiné i proto, že v něm jsou zachyceny mnohé pražské reálie (Belveder, pražské panorama, sousoší na Karlově mostě atp.) (11.04.2010)

První zfilmovaná smlouva s ďáblem, které nemám skoro co vytknout. Hudebně super, i když v určitých pasážích bych si představoval jinou melodii skladby, herecky na tu dobu až "normální". Wegener sic hraje dobře, ale nijak extra nevyniká, stejně tak ostatní, leč pocity dává najevo dobře. Herecky asi nejvíce vyniká cikánka Liduška, která svými "sledovacími" scénami utkví v paměti, protože je nenápadná jak Brno. :D (27.04.2013)

[FNŘ 2010] Pražský student (1913) není expresionistický film, rozhodně ne svým výtvarným zpracovnáním, kulisami, výpravou, ani ničím jiným. Ale je mi jasné, proč byl o několik let později natočen znovu, a to lidmi, kteří stáli za Kabinetem doktora Caligariho. Ten ústřední motiv k tomu vyloženě svádí. Dvojník, který přišel ze zrcadla, to je perfektní nápad, navíc po technické stránce velmi dobře provedený. Lépe, než třeba ve Vozkovi smrti Viktora Sjöstroma. Ale několik výtek by se našlo. Například Paul Wegener v hlavní dvoj-roli je na roli studenta a nejlepšího šermíře v Praze skutečně až příliš starý a neohrabaný. Výkony absolutně všech postav jsou hrozné, ačkoliv poplatné době vzniku. Omluvou pro ně je, že to byli zřejmě divadelní herci. Ale zase to, že štáb natáčel přímo v Praze, to je zase hrozně zajímavý "bonus". (07.08.2010)

Nejúspěšnější a nejslavnější dílo tzv. autorenfilmu, který se během roku 1914 vytratil, protože běžné diváky, kteří se chtěli v kinech bavit nezajímal. Student prodá svůj zrcadlový obraz ďábelskému svůdci výměnou za úspěch. Obraz ho pronásleduje a nakonec vyprovokuje osudový souboj. Je zde řada triků. Fantazijní momenty tohoto díla se staly typickým prvkem německého filmu a tato tendence vrcholí v německém filmovém expresionismu 20.let. To přízračné modro-žluté světlo filmu je působivé. (23.02.2018)

Podle všeho patří Pražský student k přelomovým dílům kinematografie, ale jen proto mu nedám pět hvězdiček, když mě absolutně nebavil a zaujala mě jen scéna karetní partičky, kdy jednotliví účastníci mizí ve stínech a nakonec zůstává jen marnotratný student a jeho zrcadlové já. Raději se koukněte na některá pozdější a mnohem zábavnější expresionistická dílka. (27.12.2006)