Piano

Otevřená sexualita, voyerismus, fetišismus. Emancipace. Nespoutaná, krutá, krásná příroda. Naturalismus. Odpoutaní, živelní Maorové konzumovaní kolonizátory. Asimilace. Nudní, bigotní, fádní přistěhovalci. Konzervatismus. Vášnivá, bouřlivá, maximálně emoční, komunikativní hudba. Komplikovaně malé, větší i velké vzdory hrdninky, hrdinů. Všespojující objekt, stojící ve středu dění, skrz nějž jsou prosévány emoce, reakce i akce. Kdykoliv Piano vidím, přemýšlím jak správně definovat, v čem je tak vynikající, tak jedinečné, pominu-li spojení obrazu, hudby a přesného herectví. Je to však nelehký úkol, protože Piano je komplikovaně zašifrované, v tolika rovinách a vrstvách, že to vydá na mnoha-stránkové studie odborníků. P.S. Mám velmi živé vzpomínky na moje první setkání s Jane Campion, někdy koncem devadesátých let proprala tento skvost do sobotního prime-timu ČT1, což byl pro mne vskutku dlouhotrvající zážitek. (11.01.2003)

Excelentní Holly Hunter, která nemusí za celý snímek promluvit ani slovo, přesto přesně víte, po celou dobu snímku ( díky jejímu výrazu ), co právě cítí a prožívá uvnitř. Výborná je i mlaďičká Anna Paquin a třetí do party Harvey Keitel. Bravurně vystavěný psychologický příběh okolo vztahu hlavní hrdinky ( němé Ady ) k pianu a hudbě a sílícímu vztahu mezi ní a Bainsem ( v podání excelentního Harveyho Keitela ). Opravdu mistrně zachycený rostoucí vztah mezi Adou a Bainsem a to především díky oběma hlavním představitelům. Co musím dále vyzdvihnout je brilantní kamera Stuarta Dryburgha a především nádherná hudba Michaela Nymana. I přes tyto superlativy, kterými jsem film zahrnul musím nicméně podotknout, že příběh se mi zcela " pod kůži " nedostal. Proto " pouze " ty 4 *! (13.07.2009)

Scénář: Jane Campion .. Žil jsem v domnění, že hereckého Oscara má za Piano pouze Anna Paquin. Když se mi tento letitý rest dostal nyní na obrazovku, říkal jsem si, že to není možné, že ta její mamka (Holly Hunter) hraje přímo božsky, tak jak mohla udělat Akademie zrovna tady chybu? Po filmu, až jsem si projížděl jeho profil, bylo vše jasné. Můj omyl. Jinak jen lehce nadprůměrný film, nic čím by mne vyloženě drancoval, ale herecky má své kvality a hudba skrze piáno, můj oblíbený nástroj, má své kouzlo. (08.09.2011)

Tak depresivní, hluboký a zároveň tak poetický film jsem dlouho neviděla. Ona ta depresivnost je vlastně jenom v pár scénách ale celkově prostupuje celým filmem. Ale v čem opravdu Piano vyniká tak v hereckých výkonech - Holly Hunter, Sam Neill, Harvey Keitel a především mladičká Anna Paquin hrají plně na sto procent. Není to film pro každého, zvlášť pro toho kdo očekává že se příjemně odreaguje. 82% (09.07.2010)

Výjimečný milostný příběh. Propracovaný psychologický film a silné erotické drama. Zvláštní snímek o moci hudby a vášně. Natočeno neuvěřitelně vytříbeně, s překrásnou hudbou Michaela Nymana a umělecky výborně stylizovanou kamerou Stuarta Dryburgha, dokonalou jak v detailech, tak ve velkoryse pojatých celcích. Asi nejlepší snímek natočený v devadesátých letech, který jsem viděl. (27.08.2006)