Godzilla Minus One

Tenhle dramatický koncept chtěl oživit už Edwards v roce 2014, ale masovému úspěchu jeho Godzilly zřejmě zlomil vaz hollywoodský diktát. Godzilla -1.0 to má v tomhle o poznání jednodušší, protože byla natočená v porovnání s USA za pár babek a v daleko více Godzilla friendly enviromentu, než je americká továrna na sny. A výsledek je něco, za co se tvůrci nemusí stydět. Samozřejmě to není ten naboostovaný těžkotonážní eye-candy spektákl, kterým se může chlubit západ, ale má to skvěle sevřenou atmosféru post-apokalyptické doby po druhé světové, zlověstnou ještěrku, ze které se podařilo vydolovat úplné maximum a i když je občas v některých záběrech znát limit production budgetu, pracuje se s ním skvěle. Do postav se mi však dostat nepodařilo vůbec a posmutnělý emocionální náboj mne zcela minul. Jeden z mála filmů, kterému by IMHO prospěla černobílá verze. (12.05.2024)

Návrat ke kořenům monstra, které vyrostlo z traumatické viny, pocitu selhání a nástupu atomového věku, který Japonsko pocítilo na svém těle jako žádný jiný národ. Jamazaki a spol. natočili organické spojení poválečného rodinného dramatu a Čelistí na steroidech, které omezený budget používají chytře a esteticky úsporně. I když limity cítíte, nakonec jsou vždy ve službách celku, který je komorní i epický zároveň. Je to ten typ blockbusteru, o který se pokoušel Gareth Edwards - akorát nezatížený kompromisy a tlakem studia. Je to skličující a povznášející, naivní i dojemné. Všechno, co od blockbusteru žádám! (07.12.2023)

Ty vole, nevim. Takovej buzz a hype kolem toho, já půl roku nasranej, že to nedávaj nikde v kinech okolo a když už si to nakonec pokoutně ukořistím, tak je z toho akorát jen mrzení. Vlastně ani nevím, co jsem od toho čekal. Starý Godzille od Hondy to nesahá ani po šourek, ty nový fláky z Hollywoodu jsou pro jinou cílovku a tohle asi mělo být někde mezi. Akorát je to spíš nuda a celá ta dramatizace okolo ústředních postav je víceméně na facku. Ty tři berte s rezervou, je to spíš slabší. (16.05.2024)

G-1.0 je snímek o tragédii, kterou přináší nečinnost a strach. O motivaci, která donutí jedince k akci a finální oběti. Pravý opak tomu veselému americkému blbnutí, stvořenému pro odpočinkovou zábavu co jsem viděl před pár dny. Japonci zde otevírají staré rány a využívají k tomu metaforu vzniklou z dvou jaderných pum, které Oppenheimer naservíroval americké armádě k rychlému použití. Zlomení lidé, kteří se pomalu staví na nohy po prohrané válce, aby byli pošlapáni další katastrofou. Ohromující destrukce, podpořená burácivým hudebním doprovodem, živelné postavy, kde vás zajímá kdo přežije a kdo ne. Překvapivý hlavní hrdina - zbabělec. Žij. (02.05.2024)

Nejsem zrovna fanoušek filmů o Godzille a tak bych ani nikdy nečekal, že jeden takový film bude patřit mezi nejlepší filmy roku. Údajnou reakci Garetha Edwardse (viz sekce zajímavosti) ale plně podepisuju. Když už film o Godzille, tak takhle má vypadat. Objektivně je to na 4*, občas mi vadila ta teatrálnost v dialozích a závěrečný twist byl za mě přehnaný. Musím ovšem podotknout, že když jsem si ex post přečetl, že film stál v přepočtu jen 15 milionů dolarů, tak mi okamžitě spadla brada. Vizuálně to totiž vypadá líp než nemalá část současné americké produkce, kde je zcela běžný rozpočet kolem 200 milionů. Pokud bych měl tedy hodnotit poměr kvalita/cena, bylo by to rozhodně za plnou palbu. PS: Výborný soundtrack. 85%. (20.12.2023)