Godzilla Minus One

Jako kdyby Spielberg byl Japoncem… Fascinuje mě to spojení kompaktně rozvíjeného blockbusterového vyprávění s velmi lokálními tematickými a formálními tradicemi. V podstatě od druhé sekvence se to vyvíjí úplně jinak, než na základě klasické žánrové normy očekáváme, přičemž potenciální nedostatky (potažmo historické věci a události, jež bychom očekávali a chtěli vidět) se v průběhu vynahrazují prostřednictvím sci-fi elementu v podobě rozohněné atomové příšery. Ve zdevastovaném Japonsku nepadne ani zmínka o jaderných útocích, místo toho sledujeme nejprve velmi osobní trauma dané nehumánním východním kodexem cti a pohrdáním společnosti v případě jeho nedodržení. Zároveň s vykupitelskou a romantickou osobní linií se rýsuje také národní japonské trauma, jež názorně reprezentuje právě Godzilla – netvor z mořských hlubin, jehož vojáci nejprve mají za neporazitelnou nepřátelskou zbraň na sklonku války a který následně předvádí to, co ona neporazitelná bomba skutečně napáchala. Postupuje se přitom velmi hladce na úrovni významu i odhalování hrozby, jedno s druhým ostatně souvisí. Z národního se celkem nenápadně přelévá do nadnárodního makropříběhu, když postavy zmiňují napjaté vztahy mezi USA a Sověty a žijí ve strachu, že studená válka jim opět zdevastuje obnovovanou zemi. Stejně tak Godzilla nejprve napíná fyzické svaly, poté na vodě poprvé předvede svůj plný arzenál, zatím pouze na velmi určitém cíli, a posléze po procházce městem udeří formou strašáka, jehož se už tehdy obávalo nejen celé Japonsko. Efekty jsou krásné a často subjektivní inscenace z bázlivých podhledů nemá slabin. Zvlášť ve chvílích, kdy monstrum obklopuje prach a vznikají přímé vizuální asociace s Hirošimou a Nagasaki. Film skvěle graduje do kolektivního úsilí, přičemž hlavní hrdina se postupně mění z východního na západního a příběh reflektuje třeba motivy z Nolanova Dunkerku. Finální akt udeří ve stoprocentní účinnosti díky bravurně koncipovanému vývoji protagonisty, jehož milostná linie pohání k sebeobětování, zatímco celkový morální přechod k vyšší hodnotě lidského života jej katapultuje k západnímu spielbergovskému rozuzlení. Opět se ukázalo, že Godzilla je možná fajn klaďas, ale jako záporák prostě nemá konkurenci. Lidé musí zapojovat intelektuální maximum, ale střet s nezastavitelnou a nepochopitelnou silou je přesto nerovný a nejednoznačný. (08.05.2024)

Japonci si vzali zpátky svůj poklad a natočily poctu, drama o traumatu války a zároveň plnohodnotný blockbuster o ničivém monstru. Pro západního diváka pořád trochu divné, zvláště při expresionizmickém asijském herectví a po čase otravném oplakávání minulosti, ale když to divák přejde, dostane jeden z nejlepších filmů o legendárním monstru, které i přes fakt, že se ve filmu vyskytuje cca ve 30 minutách, přinese zajímavější atrakce, než většina dražších, západních zpracování. Příjemné překvapení a výborný film s minimem výhrad. (06.05.2024)

Viac pre fanúšikov päťdesiatkových scifíčok, a to nielen japonských, ako pre milovníkov posledných amerických Godzíll (od 1998...). Ide pomaly až o remake úplne prvej Godzilly, ktorá je stále pozerateľná, ale napríklad oproti trebárs Incredible Shrinking Man zostarla asi tak, ako trebárs War of the Worlds. Bonusom k deštruktívnym scénam sú niektoré dobové "maličkosti", ako nedostatok katapultov v lietadlách, na čom je potom aj logicky vypointované finále, či svojrázne odstraňovanie mín z pobrežných vôd. Vďaka istej schopnosti monštra sa dočkáme aj troch apokalyptických scén, pri ktorých skutočne zamrazí, predovšetkým pri útoku na mesto. A ako found footage tu máme okrem iných dobových záberov aj "odstránenie" atolu Bikini z povrchu zemského. (09.01.2024)

Godzilla tento rok oslavuje svoje krásne jubileum a to sedemdesiat rokov a stvoril ju Inoshira Honda. Za ten čas bojovala s King Kongom, Anguirusom i s inými príšerami. Bolo natočene s ňou veľa filmov a aj keď som videl len zopár, tento je rozhodne z tých lepších. Príbeh je vsadený do zdecimovaného Japonska a tak príbehovo je fakt veľmi silný, lebo nejde až tak o monštrum, ale o ľudskú dôstojnosť a bojovnosť. Veľmi dobre sa na film pozeralo a to nielen po trikovej, ale aj hereckej či megalomanskej stránke. Statný skoro zabudnutý dinosaurus to tu krásne kosí a je tu naozaj veľa slušných nápadov a som rad, že sa na začiatku príbehu z roku 1954 u tohto monštra neujali chápadla, toto telo jej svedči oveľa viac a je tu aj viac možnosti, ktoré aj v tomto filme ukázala. Bavil som sa a to celkom nečakane, lebo toto monštrum nemám až tak v obľube, ale  tu sa slušne pohrali nielen s príbehom, ale aj zo samotnou Godzillou. Slabé, ale 4*. (08.03.2024)

„Oceán patosu, dáme si do nosu!“ Při vší úctě k japonskému válečnému traumatu i k faktu, že Godzilla je jejich národní klenot, tento způsob ještěrky zdá se mi poněkud nešťastným. Moře patosu, dějové zvraty podle hollywoodského mustru a hrdina Koichi jako neusmrtitelný klikař. OKÉNKO S KLIKOU: [][] Co všechno přežil? ≈≈ Pilotování letadla kamikaze v poslední den války. ≈≈ Jako jediný přežil útok Godzilly na ostrov Odo. ≈≈ Jen o fous unikl její tlamě při zničení lodi Kainshinmaru u souostroví Ogasavara. ≈≈ Sandál mu nerozhodil ani blízký výbuch atomovky, jadernou ještěrkou z kloaky vyvržené na město Ginza. ≈≈ Rozdýchal i druhou sebevražednou misi v kokpitu letadla, při finálním souboji s obludou. ≈≈ Suma sumárum, přežil 2x své kamikaze a 4x útok Godzilly! Ten by přežil snad i harakiri. [][] Pobavila i nelogičnost scény s freonem, bublajícím ještěrce pod zadkem. Ona čouhá z vody po pás i s panděrem, jak stojí na zadních, čili pod ní je očividně mělčina, žádných 1500 m hloubky! Tři hvězdy za scény poválečného zmaru a beznaděje, mezi chatrčemi z materiálů co dům v ruinách dal. (07.02.2024)