Nečakajte príliš veľa od konca sveta
(festivalový názov)-
Od konce světa nic dobrého nečekejte
(festivalový názov)
(viac)
Od konce světa nic dobrého nečekejte
Do Not Expect Too Much from the End of the World
N’attendez pas trop de la fin du monde
Do Not Expect Too Much from the End of the World
Do Not Expect Too Much from the End of the World
Do Not Expect Too Much from the End of the World
Réžia:
Radu JudeScenár:
Radu JudeKamera:
Marius PanduruHrajú:
Ilinca Manolache, Nina Hoss, Dorina Lazar, Sofia Nicolaescu, Katia Pascariu, Uwe Boll, Rodica Negrea, Șerban Pavlu, Nicodim Ungureanu, Andi VasluianuVOD (1)
Obsahy(1)
Prepracovaná produkčná sa rúti po Bukurešti, zažíva rôzne príhody a jej bláznivé putovanie sa stáva metaforou súčasnosti podriadenej sociálnym sieťam a nostalgii. Film je poctou tradícii autorského filmu a v mnohom sa inšpiruje francúzskou novou vlnou, pričom ide o nespochybniteľne originálne dielo. Na rozdiel od francúzskych režisérov 60. rokov mal Radu Jude takmer neobmedzené technické prostriedky vizualizácie: digitálne kamery, mobily, záznamy priemyselných kamier, množstvo archívneho materiálu, Tik Tok a tak ďalej. Spája ich dohromady a zároveň uvažuje o týchto formách reprezentácie. Film je ťažko žánrovo zaraditeľnou tragikomédiou, dokumentom doby, ktorá sa nám akosi vymkla. Úvahou nad svetom, ktorý sa postupne relativizuje, z čoho vyplýva, že dnešok stratil pevné základy, je voľajako neostrý a neukotvený. Výsledkom sú často úplne neočakávané reakcie tých, ktorí sa zúčastňujú našich životov. (Art Film Fest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (6)
Radu Jude je opět radikálnější, provokativnější a političtější (aniž bych se domníval, že hranice politiky kdy překročí). Současně i vulgárnější, rafinovanější a ironičtější (tuto facetu považuji ovšem za vedlejší, přestože se snaží být nadmíru vemlouvavá). Radu Jude představuje svými postmoderními technikami nikoli k něčemu směřující DĚJ ale TREND na "konci dějin"; dnes se už v podstatě nic neděje, pouze všechno někam směřuje: Bobita (sympatická Ilinca Manolache) se nám představuje nahá a končí v šatech posetými flitry. Je přemýšlivá a vzdělaná, ale dělá žvýkačkové bubliny jak malá holka. Co právě ona čeká od konce světa? ()
Přepracovaná a špatně placená produkční asistentka musí natočit film se zraněnými pro rakouskou továrnu na nábytek a vytvořit video o bezpečnosti práce. . Ale při rozhovoru udělá prohlášení, že ji přiměli přepracovat příběh tak, aby vyhovoval podmínkám společnosti (černobílý film se střídá s barevným)....Ještě mladá blondýna vstane z postele, projíždí Bukureští a natáčí postupně záběry se zraněnými, komentuje. Přerušováno barevnými vypověďmi, např. podivného mužského obličeje s holou hlavou. Ve výpovědích hrají herci i neherci a mluví se o válce na Ukrajině, Putinovi, Orbánovi, židech a Rumunech....Satira o současnosti.(Na IMDb nadhodnoceno). Film zastupoval Rumunsko jako návrh na Oscara. ()
Radu Jude se trochu vyčerpává. Bobița a její Andrew Tate parodie je skvělá, ale repetitivní a postupně ztrácí na síle. Závěrečný segment jízlivě sžíravý, ale něco podobného už Jude dělal v Nejšťastnější dívce na světě. A zbytek zabíjí ta neúnosná stopáž. Půlku filmu tvoří záběry na jízdu autem, bez kterých by se dost dobře obešel. Chtěl-li jimi režisér divákovi naturalisticky zprosředkovat Angekičin denní predikament a/nebo neúnosnou dopravní situaci v Bukurešti, desetinová stopáž by fungovala stejně a nenudila. V Pitomým pornu aspoň cesta Bukureští fungovala sama o sobě jako sociální komentář, tady ale nedochází k žádné interakci s okolím, opravdu jenom koukáme na Angelicu, jak řadí a točí volantem. Čekal jsem víc. ()
Přesnější překlad názvu by zněl „Od konce světa si mnoho neslibujte“ – a po zkušenosti s filmem lze dodat: zejména spektakulární výbuchy a sentimentální loučení. Podle Judeho nejspíš zemřeme na přepracování ujařmeni zlými korporáty – a částečně to bude naše vlastní chyba, protože jsme zpohodlněli jako Dodo; ztratili schopnost intelektuálně kličkovat v současném světě, přišli jsme o přehled a nadhled.__________Třebaže o režisérově politické agendě mám jisté pochybnosti a jeho „Konec světa“ obsahuje zkratky nebezpečně blízké odstrašujícímu příkladu Rubena Östlunda, nelze ignorovat markantní rozdíl v přístupu obou tvůrců. Jude programově neusiluje o canneské vavříny a oslovení mas, na jeho vystupování není nic chladně vykalkulovaného; z „Konce světa“ je naopak patrná potřeba komunikovat co nejvíc vlastních poznatků a myšlenek, které načerpal jako teoretik-intelektuál-cinefil, lokající kulturu plnými doušky, a homo politicus s jasně čitelným, vyhraněným pohledem na svět.__________Judeův ohňostroj nápadů přitom drží pohromadě pevná formální kazajka. Svou metodičností může „Konec světa“ až nudit – relativně rychle lze popsat jeho kostru a všechny součástky –, na druhou stranu čím více tendujete k autonomnímu diváctví, čím více vás baví zkoumat různé detaily v rámci mizanscény, čím více intertextuálních odkazů (film, literatura, rumunská historie) rozpoznáte/budete chtít si dohledat – tím více se budete bavit. V tomto ohledu navíc „Konec světa“ dalece přesahuje možnosti literatury – popisu. Nevím o žádném současném hraném filmu, který by lépe zachycoval a tematizoval zkušenost pohybu mezi fyzickým a digitálním světem. Ve svém předchozím filmu si Jude pohrával s obrázky na rouškách, tady si hraje pozadím během hovoru přes Zoom.__________Po mistrovských Barbarech a nadprůměrném Pichu Jude stvrzuje pozici současného tvůrce, jehož každý nový film je událostí. Pokud chcete podrobněji poznat strukturu "Konce světa", doporučuji recenzi z The Playlistu. Pokud chcete lépe poznat Judeho, doporučuju prakticky jakýkoli rozhovor s ním – jeden tradičně skvělý vyšel na webu Film Comment. V prvé řadě ale samozřejmě doporučuji vaší pozornosti Judeho dílo. ()
Jsme již vážně na konci cyklu běhu světa? Jsme moudřejší, pravdivější a upřímnější než uvědomělá taxikářka v socialistickém filmu? Prostořeká služebnice kapitalismu během svého naditého pracovního dne odhaluje podhoubí příprav zakázkové výroby reklamního balastu pro zazobanou korporaci. Judeho originální road movie nezná cenzorských nůžek a bodá do živé hmoty nabubřelé doby, která je normalizovaná úzkoprsou autocenzurou, povrchností a strachem o vlastní korýtko. ()
Galéria (8)
Fotka © Météore Films
Reklama