Videá (1)
Recenzie (2)
Kevina Harta mám rád, ale toto mi akosi nesadlo. Väčšina vtipov išla mimo mňa a taká tá nadčasovosť a trefnosť z toho vymizla. Príde mi, že sa má príliš dobre, než aby znova dokázal v absurdite svojho života nájsť niečo podnetné, čo vie pretaviť na vtip. Určité záblesky tu sú. Ale nemá to pre mňa takú údernosť, akou to disponovalo kedysi. Stále ma baví, keď sa na svojich vtipoch smeje, ale toto patrí k jeho slabším veciam. Aspoň za mňa. ()
Je jasný, že z Keva se stalo postupně big name. Brázdí svůj liberální zlatý střed, snaží se nikoho vyloženě neurazit (narážka na Willa Smitha, se kterým se srovná, obdobně lišácky jako Chappelle), nebo už samotná narážka, když přijde na stage s baseballovou pálkou. Rozebere se pár témat, plastické operace, vzpomínání na nedávno zesnulého otce (good nicknames are mean spirited), Kev-práskač (asi nejlepší část, napodobování rytmu španělštiny mexického policisty), zmagoření ze slávy a vlivu internetu, které Keva dostaly do spirály vlastní důležitosti. Na jednu stranu má sebereflexi, ale pak ji dorovnává dalším chybováním, což je lidské, ale taky whatever. V rámci standupu (i v rámci Hartovy vlastní tvorby) ale pouze průměr, u kterého jsem se tak párkrát zasmál, ale kdybych u toho nevařil, asi bych se nudil víc. ()
Reklama