Betonová zahrada

Filmy s oranžovým nádechem bývají pochmurné, nekončí zrovna nejlépe, ale rádi se na ně díváte. Tohle je přesně tenhle případ. Přesahuje to průměr, určitě je to zdařilý film, ale čtvrtou hvězdu nedávám. Silně to po ní pošilhává, halvně kvůli Sue (Alice Coulthard) a konci, který asi končil tak, jak měl (je to podle knižní předlohy tudíž se moc změn ve scénáři nekonalo). Některé scény byly sice nerealistické, ale takových 60-65% si to zaslouží. Film je taktéž sondou do myslí dětí a dopadů na jejich psychiku po ztrátě obou rodičů. (25.03.2009)

Velmi zajímavý a působivý snímek, v němž exceluje mladinká Charlotte Gainsbourg. Jakoby již touto rolí dokazovala, že s účastí v podobně zvláštních, silných snímcích nebude mít žádný problém:) Betonová zahrada se odehrává na periferii blíže neurčeného místa. Lokace jsou dokonalé, dům na samotě, zcela odstřižený od ruchu města. Na tomto místě, v úkrytu, stranou od všeho, se odehrávají skutečnosti, které jsou tak podivné až bizarní, stejně jako zároveň až bolestně pravdivé. Snímek zpracovává zásadní téma, aniž by působil přehnaně. Je decentní a křehký. Tak jako hlavní hrdinové. (23.09.2017)

Mám pocit, jako bych něco přehlédl. Mám pocit, že jsem hledal, co jsem hledat neměl. To je prostě tak, když cokoliv - poučeni třebas textem distributora - sledujete optikou: hmm, tak tady v tomhle filmu by se mělo objevit to a to; a pak se chtě nechtě sami sebe tážete: kdy už, jak a proč k tomu dojde? Nechci možnému nepoučenému čtenáři tohoto komentáře a zájemci o tento film v jednom spoilerovat (i když: není Betonová zahrada jedním z těch filmů, u kterého každý ví, do čeho jde?), tak proto dřív ta neurčitá, očividně krkolomná větná konstrukce. Co však s tím? Druhá projekce? Nebráním se ji! Dřív se však seznámím s McEwanovou předlouhou, už jsem si ji vypůjčil (pro pocit něco nedokončeného, co ještě nesmím opustit) a vážně se na ni těším. 80% (24.04.2017)

Po smrti svého otce zůstanou Jack, Julie, Sue a Tommy pouze s nemocnou matkou. Když se i její dny nachýlí, rozhodnou se děti její smrt nikomu neoznámit, aby nebyly umístěny do sirotčince či podobného zařízení. Jak se ale dokáží vyrovnat se ztrátou obou rodičů, přicházející puberty a celkového pocitu viny ... Kdysi jsem četl knihu Iana McEwana, aniž bych měl tušení, že dle ní byl natočený i film. Kniha mne vcelku zaujala, i když se mi zdála trochu "bez konce", a tak jsem byl zvědavý, jak si s touto situací poradí filmaři. Díky tomu, že se Andrew Birkin hodně striktně držel předlohy (aspoň jak si pamatuji), tak bohužel skončil se stejným problémem - film působí trochu nedokončeně. Závěrečné titulky přicházejí trochu nečekaně po jedné ze silných scén, aniž by film (obdobně jako knižní předloha) cokoliv vysvětlil. Chápu ale, že to není Birkinova vina - předloha je předloha. Rozhodně ale musím pochválit herecké obsazení, kterému vévodí Charlotte Gainsbourg a práci s kamerou, horko a dusno z obrazovky přímo sálá (a není to tím, že je to plasmová tv :) ) (02.03.2012)

Je těžké hlouběji posuzovat dílo, natočené podle literární předlohy, která mi je známa výlučně z třetí ruky. Mikrosonda do hloubi domu na periférii, obraz rodinného prostředí, které se uzavírá samo do sebe a usiluje o maximální řekněme hodnotovou autarkii, je sama o sobě zajímavým tématem. Příběh dospívání vydaného napospas sobě samému, čas, který přestává uplývat, plynout, to je ještě větší autorská sonda. Z tohoto hlediska lze mluvit o umělecké výzvě, jejíž působivost i pro hodně poučeného diváka významně oslabuje právě ona zcela ze všeho vyvázaná atomičnost, do níž jen tu a tam proniká vnější svět jako příležitostný závan čehosi cizího a pro sourozenecké obyvatele domu nežádoucího. Je jasné, že toto zastavení je dočasné a je otázkou, nakolik a co vlastně může změnit. Pokud něco z této ponuré sondy cítím, je to touha po pohlazení, lásce, bezbrannost zrazené bezradné a tápající dětské ruky, jak ji naznačují závěrečné obrazy ZAHRADY. (15.10.2009)