Romeo, Julie a tma

Filmu není vůbec na škodu jeho komornost a minimalismus, spíše naopak. Po celou dobu na mě dýchala zvláštní pochmurná atmosféra filmu, která se lvím podílem podílí na 4hvězdičkovém hodnocení. Za vyzdvihnutí stojí taky herecký výkon Václava Postráneckého a Barbory Seidlové. Někdy příště se podívám znovu. (25.03.2011)

Televizní verze známé Otčenáškovy novely jen naznačuje míru kvalitativního propadu české filmové produkce po listopadovém převratu. V dobovém kontextu se přitom jedná o nadprůměrné dílo s mladými, rovněž velmi dobře hrajícími herci a nad standardem se také pohybuje i Smyczkova režie. Je smutné konstatovat, že je možné pracovat v každém případě lépe při vědomí, že tvůrci do televizní podoby vložili svá dosažitelná maxima. (19.08.2010)

Neviem, či je chyba v knižnej predlohe alebo je iba toto televízne spracovanie natoľko hlúpe, ale Romeo, Júlia a tma pôsobí strašne amatérsky a detinsky. Dialógy sú nezmyselné, správanie postáv úplne nelogické (alebo som jediný, kto nemení náladu každých 5 sekúnd?) a navyše tento televízny film je spracovaný viacmenej ako divadelná hra (teatrálne hranie postáv, teatrálna réžia) a čo mi najviac skazilo dojem z celého tohto TV filmu bol záver (záverom myslím záver filmu, nie záver knižnej predlohy), ktorý je asi tým najhorším ukončením filmu, aký som kedy videl. (09.05.2007)

Typická veřejnoprávní nuda a fušeřina (mizerné postsynchrony, nepříliš přesvědčiví herečtí představitelé Pavla a Ester, konvenční zpracování poznamenané nízkým rozpočtem...). Na prvním místě se samozřejmě nabízí srovnání se starší filmovou adaptací stejnojmenné Otčenáškovy novely, kterou v roce 1959 natočil Jiří Weiss. Smyczek se dle mého soudu předlohy drží věrněji, většina replik postav je převzatých přímo z novely, rovněž děj až na malé detaily věrně kopíruje Otčenáškův text. Na rozdíl od vynikající Weissovy černobílé klasiky však Smyczek nepřichází filmařsky s ničím invenčním, co by zdůvodňovalo smysl nové filmové adaptace. Zatímco představitelé dospělých postav hrají svůj obvyklý standard (hlavně trio Postránecký, Zindulka a Vlach), zbytek hereckého obsazení za mnoho nestojí a snižuje dojem z této mdlé televizní inscenace, která by se mi spíše více zamlouvala jako divadelní představení. Vyloženě mi pak vadil závěrečný trikový záběr, kdy kamera zabírá Ester mizící v bílém světle, to si mohl Smyczek skutečně odpustit. Nechtěl-li se pouštět cestou naturalismu a kečupové krve, dalo by se to pochopit, ale potom mi tam neštymuje ta milostná scéna s přehrávaným vzdycháním Báry Seidlové, která tam působila jako pěst na oko (nota bene v porovnání s asexuální zdrženlivostí Weissova snímku). Podle mě zbytečný televizní film, který nestojí za vidění a který potvrzuje pravidlo, že historické filmy vypovídají v první řadě hlavně o době svého vzniku - tohle je dítko devadesátek jak vyšité. (28.07.2012)

Knížku jsem četla asi před měsícem, takže jsem to ještě měla v živý paměti, a jak už to bývá, nejvíc jsem hodnotila výběr postav v závislosti na předloze. Hlavní hrdina mi do filmu typově velice sednul, vždycky jsem si ho představovala jako naivního mladíčka. O to míň mi tam ale sedla Bára Seidlová, Ester by podle mě měla být o něco mladší, rozhodně by neměla působit jako dvacítka a její herecký projev se mi nelíbil ani trochu... Herecké výkony ostatních jsou celkem ucházející, interiéry chudé, a celkově to působí dojmem typické televizní inscenace. Ani dobré, ani špatné, neurazí, neoslní, jednou zkouknout a ruce pryč. (27.11.2009)