Romeo, Julie a tma

Neviem, či je chyba v knižnej predlohe alebo je iba toto televízne spracovanie natoľko hlúpe, ale Romeo, Júlia a tma pôsobí strašne amatérsky a detinsky. Dialógy sú nezmyselné, správanie postáv úplne nelogické (alebo som jediný, kto nemení náladu každých 5 sekúnd?) a navyše tento televízny film je spracovaný viacmenej ako divadelná hra (teatrálne hranie postáv, teatrálna réžia) a čo mi najviac skazilo dojem z celého tohto TV filmu bol záver (záverom myslím záver filmu, nie záver knižnej predlohy), ktorý je asi tým najhorším ukončením filmu, aký som kedy videl. (09.05.2007)

Tak předně musím říct, že knihu jsem četla a byla jsem z ní dost unešená, musela jsem tedy zkusit i film. Nesehnala jsem ten starší, černobílý a trochu jsem tušila, že tahle televizní adaptace bude malér. A taky že jo, ukouslý začátek mi moc jako dobrý nápad nepřipadal, navíc u hodně věcí jakoby scénárista počítal s tím, že má divák načteno, protože někdo, kdo o tom slyší poprvé, nemohl zcela chápat souvislosti. Taky scéna, kdy Ester vypráví o svých "zkušenostech" s chlapci mi přišla až zbytečně dramatická. Volba hlavní postavy mi též přišla nešťastná, Pavel byl blonďák, árijec. Filmová Ester ho árijcem sice nazvala, ale vzhledem k jeho tmavým vlasům, to moc nedávalo smysl. Některé dialogy mi přišly povedené, ale herci trošku přehrávali, Ester působila zbytečně moc nevyrovnaně, skoro mi přišla až psychicky labilní. A milostná scéna byl vrchol trapnosti, který degradoval celé to dílo. "Jenomže tati, já jí miluju. Víc než tebe. A víc než mámu." A pak ten konec.... takže asi takhle, původně jsem si myslela, že tomu dám hvězdy dvě, ale teď usuzuji, že si to nezaslouží hvězdu ani jednu. Takže se hodnocení zdržím, odpad dávat nechci. Knize bych přála nějakou přívětivější interpretaci, třeba ze západu, protože je to epické dílo a zaslouží si mnohem větší péči, lepší herce, soundtrack a víc diváků. (27.02.2015)

Knížku jsem četla asi před měsícem, takže jsem to ještě měla v živý paměti, a jak už to bývá, nejvíc jsem hodnotila výběr postav v závislosti na předloze. Hlavní hrdina mi do filmu typově velice sednul, vždycky jsem si ho představovala jako naivního mladíčka. O to míň mi tam ale sedla Bára Seidlová, Ester by podle mě měla být o něco mladší, rozhodně by neměla působit jako dvacítka a její herecký projev se mi nelíbil ani trochu... Herecké výkony ostatních jsou celkem ucházející, interiéry chudé, a celkově to působí dojmem typické televizní inscenace. Ani dobré, ani špatné, neurazí, neoslní, jednou zkouknout a ruce pryč. (27.11.2009)

Typická veřejnoprávní nuda a fušeřina (mizerné postsynchrony, nepříliš přesvědčiví herečtí představitelé Pavla a Ester, konvenční zpracování poznamenané nízkým rozpočtem...). Na prvním místě se samozřejmě nabízí srovnání se starší filmovou adaptací stejnojmenné Otčenáškovy novely, kterou v roce 1959 natočil Jiří Weiss. Smyczek se dle mého soudu předlohy drží věrněji, většina replik postav je převzatých přímo z novely, rovněž děj až na malé detaily věrně kopíruje Otčenáškův text. Na rozdíl od vynikající Weissovy černobílé klasiky však Smyczek nepřichází filmařsky s ničím invenčním, co by zdůvodňovalo smysl nové filmové adaptace. Zatímco představitelé dospělých postav hrají svůj obvyklý standard (hlavně trio Postránecký, Zindulka a Vlach), zbytek hereckého obsazení za mnoho nestojí a snižuje dojem z této mdlé televizní inscenace, která by se mi spíše více zamlouvala jako divadelní představení. Vyloženě mi pak vadil závěrečný trikový záběr, kdy kamera zabírá Ester mizící v bílém světle, to si mohl Smyczek skutečně odpustit. Nechtěl-li se pouštět cestou naturalismu a kečupové krve, dalo by se to pochopit, ale potom mi tam neštymuje ta milostná scéna s přehrávaným vzdycháním Báry Seidlové, která tam působila jako pěst na oko (nota bene v porovnání s asexuální zdrženlivostí Weissova snímku). Podle mě zbytečný televizní film, který nestojí za vidění a který potvrzuje pravidlo, že historické filmy vypovídají v první řadě hlavně o době svého vzniku - tohle je dítko devadesátek jak vyšité. (28.07.2012)

Tento televizní film z roku 1997 se sice drží věrněji novely Jana Otčenáška, ale postrádá veškerou vypjatost a strach míšící se s křehkostí, kterou oplýval snímek Jiřího Weisse z roku 1959. Také duo Seidlová a Masopust vůbec nepůsobí věrně, naopak jejich frázovitě odříkávající dialogy mě velmi rušily, po herecké stránce mizérie. Vrcholem všeho byla scéna, když se v místnosti, která sousedila se ševcovskou dílnou milovali a Ester u toho tak vzdychala, jakoby prožívala kdovíjaký orgasmus. Tohle teda byla trefa absolutně vedle a vůbec se neztotožňuje se sexuální zdrženlivostí dvojice podle původní předlohy nebo podle mistrovského Weissova snímku. Navíc si tam museli říkat, že se milují a Ester nakonec bude čekat Pavlovo dítě. Och, to ne, tohle si mohl režisér Smyczek opravdu odpustit. Konec raději komentovat nebudu. Záchranou budiž herectví Stanislava Zindulky a Emmy Černé (má oblíbená Adelheid) v rolích Pavlových rodičů a Václav Postránecký jako pracovník v dílně, nebo Oldřich Vlach v roli konfidenta. Za tyto herce aspoň jednu hvězdu. Jinak zbytečné a špatné zpracovaní. A tohle si taková krásná látka určitě nezasloužila. (17.01.2017)