Inženýrská odysea

Po nezvykle syrových Zákonech pohybu se bohužel Sokolovský vrátil ke spolupráci s Dietlem v charakteristickém duchu normalizační tradice kvality, takže se v seriálu setkáváme s typickými neduhy literátských dialogů a neohrabaných zápletek. Určitá výpověď o komplikovaném fungování dobového průmyslu a obchodu tu ale přece jen pořád zůstává, byť je dosti idealizovaná a uměle tlačená do šťastných konců. Nesporným Dietlovým úspěchem bylo nakombinování ústřední trojice inženýrů, kteří by jinak klidně mohli být tahouny zdařilého sitcomu. Kostkův bodrý (a patrně histrionský) workoholik Vašek je díky Kostkově půvabnému přehrávání velmi uvěřitelnou postavou, stejně jako Dočolomanského slovenský seladon Jano z podniku zahraničního obchodu (že by Andrejův vzor z mládí?!) vzhledem k jeho přirozenému charismatu. Nejpozoruhodnější je ovšem Satoranského Zbyněk, nerd přes tkalcovské stavy, který patrně utrpěl citovou deprivaci během svého pobytu v dětském domově, což fatálně poznamenalo jeho přístup k životu a zejména k ženám. Se Satoranského typickým plachým projevem toto obzvláště vyniká v interakci s jeho dokonale nesnesitelnou láskou, učitelkou Veronikou (neuvěřitelně neúnosná plzeňská heroina Monika Švábová). Milostné linky jsou obecně typicky normalizačně upachtěné a bez vášně, za to pořádně naivní. Jestliže nejpopulárnější postavou seriálu byl Císlerův roztomile vlezlý konstruktér Voženílek, který podle mě mohl být chápan jako záporná postava snad jen z hlediska dobové ideologie, tak mému srdci byli mnohem blíže Adamírův protřelý šéf podniku zahraničního obchodu a Voskův drsný generální ředitel textilního strojírenství. Největším castingovým úletem naopak bylo obsazení nadutého Josefa Laufera do role prohnaného jihoamerického obchodníka. Celkové provedení seriálu je poněkud rutinní, občas na sebe ani pořádně nenavazují scény, největším ozvláštněním jsou tak občasné legendární prudké zoomy na ustarané tváře. Nejsilnější devizou seriálu je rozhodně epická hudba nedoceněného titána Otmara Máchy, kterou bych jednou moc rád slyšel v podání České filharmonie. (13.02.2024)

Pro tenhle seriál mám slabost. Pomalu melancholicky ubíhá, i přes občasné Kostkovy výbuchy trpí naprostým nedostatkem energie... takže ji vysává z diváka a ten je pak pomalu propracováván do stavu vyrovnanosti a klidu, který nabývají jogíni až usilovným dlouholetým cvičením. U nás toho dosáhnou Sokolovský s Dietlem už po pár minutách. Dalším plusem tohohle seriálu je, že hlavní představitel vypadá jako můj táta za mlada a že je absolutně neagresivní a pozitivní, místo aby se v něm řešily hovadiny jako to bývá dnes, řeší se v něm zásadní a vážné věci. (22.10.2011)

Jsem fanda tohohle špatného seriálu. Miluju tu zápletku o geniálním stroji z hlavy uťápnutého slušňáka. Prostě mašina, kterou nám může závidět celý kapitalistický svět. A okolo zbožňovaného Perpetisu se točí osudy hrdinů (hlavně 3 čerstvě promovaných 40tníků), jejich kariéry a lásky. Dialogy trapné, herecké výkony divadelní (nesnesitelná Balzerová a Kostka), hudba nevhodně dramatická, režie typu "první dobrá".. Nade všemi ční hláškař Císler (a taky večně nasranej Haničinec bojující za starou dobrou hlubočanskou fabriku). Prostě Dietlova nejslabší chvíle, ale dnes naštěstí už jen obskurní zábava. Neúměrně dlouhou stopáž krásně shrnuli v České sodě: https://www.youtube.com/watch?v=SE6pVvZZS9s (29.07.2013)

...pokud budou moje děti chtít vědět, co to byla normalizační šeď, pustím jim tenhle seriál. Nevim, co je horší: jestli Petr Kostka, který hraje cca 25letého kluka a vypadá na 40, tragický výraz Jaroslava Satoranského, kterého se do konce seriálu nezbaví, Josef "v exotických zemích jsem jako doma" Laufer s všudypřítomným doutníkem, laciné ateliérové provedení, hloupá komunistická agitka (imperialisté z Japonska ukradli českým hlavám vynález a zlá rodina Satoranského milenky má buržoazní manýry a bydlí v prvorepublikové vile), délka 13 hodin nebo prostě ten fakt, že to je příšerná nuda! (07.07.2011)

Jééé, hura hura...opět dávají seriálovou krutou komedii (možná proto na csfd označenou jako "drama" - taky dobrý vtip), kde čtyřicátníci s umělou chutí a nadšením hrají promované mládežníky, kteří s jejich skutečně senilním projevem opravdu dokáží nechtěně pobavit. No, snad si tu tragikomedii aspoň užili při natáčení. Pravda, Satoranský, coby podpantoflák Kuba od Trautenberka, má s dětinským projevem větší zkušenosti než jeho soudruzi ve zbrani, takže si mě svým křečovitém nadšení opět okamžitě získal. (08.01.2006)