Gottwald

Tak tohle byla opravdu dřina. Jan Teplý st. opět nezklamal.Méně sympatického herce těžko hledat.a asi to nebude jenom tím jeho zaujetím pro tyto role a že jich bylo. Závěrečný několika minutový proslov v Lucerně byl opravdový režijní a herecký majsterštyk. Rád se koukám na budovatelskyakční filmy z 50 a 70 let,ale tohle bylo opravdu moc. (28.04.2020)

Odplivnutí směrem k Štěpničkovi - v nadsázce se dá říci, že se před celým světem vymočil na svou matku - na její čerstvý hrob. Jistě by i on, uvědomělý komunista, žádal namísto 15 letého žaláře za pokus o emigraci trest smrti jako ostatní její "kolegové". Normální člověk by se raději nechal zavřít než udělat tohle ...... (25.04.2011)

Viděl jsem z tohoto seriálu pouze jeden díl a stačilo mi to. Přesto ho ale nebudu hodnotit jako odpad, unisono jako moji předchůdci. Upřímně řečeno, nebudu ho hodnotit vůbec. Ono to dost dobře ani nejde. Režii a hereckým výkonům nelze totiž nic vyčítat, ale k posouzení historických souvislostí nemá nikdo z hodnotitelů dostatek informací. Gottwald byl nesporně velmi rozporuplnou osobností našich dějin, nicméně byl jejich spolutvůrcem. Dnes už je téměř nesporné, že jeho role byla převážně negativní, nicméně doposud se nenašel jediný solidní historik, který by komplexně a hlavně objektivně posoudil jeho roli v relativně krátkých dějinách Československa. Je velmi jednoduché ohodnotit tento seriál jako odpad, ale kdo z hodnotitelů to byť jen trochu kvalifikovaně odůvodnil? (04.03.2012)

Víc než odpad!!!A Štěpnička, kterého jsem nikdy neměla ráda, se u mě propadl až na samé dno. Když ho vidím, je mi fakt špatně, protože hrát Gottwalda, za něhož chtěli dát popravit Jiřinu Štěpničkovou, tedy vlastní matku, na to člověku musí chybět mozek, srdce, žaludek a musí být vpodstatě jen schránkou z hroší kůže s řitním otvorem. Ještě se podívejme na ostatní zúčastněné - v roce 1986 snad proboha nikomu nehrozila za odmítnutí účinkování v této hrůze perzekuce! Haničince a Švorcovou tam samozřejmě čekáte, ale ta dnes nesmiřitelná Gabriela Osvaldová? (23.03.2010)

"Pane prezidente, já jsem jenom prostý dělník, ale tolik vím, že jestliže je něco přáním většiny lidu, tak se tomu musíte podřídit i vy jako prezident!" Jedna z mnoha absurdních vět, která v této pětidílné hře na pravdu a lež zazní, jakoby plně vystihovala obsah celého díla. Můžeme se tu přít o to, zda bylo vůbec rozumné přistoupit k výrobě tohoto seriálu v době hroutícího se komunistického režimu, můžeme se tu přít o to, co si od celého projektu slibovaly vládní špičky a můžeme se tu přít o to, proč v současnosti platí přísné embargo na opětovné veřejné znovuuvedení na televizní obrazovky. To všechno jsou jistě klíčové otázky, které mají i vliv na divákovo vnímání, ale na Gottwalda lze pohlížet i jinak. Někdo jej přijímá coby nechtěnou parodii, jiný v něm nachází zajímavou historickou konfrontaci a tak dále. Domnívám se, že kategorické odmítnutí, jak vyplývá ze zdejších unisono odsudků dalších spolukomentátorů, je ke škodě celé věci. Především existují mnohem hůře natočená díla, Gottwald navíc nepostrádá dramaturgickou koncepci a poměrně nosné dialogy (sic!). Samozřejmě rozestavění figur na pomyslné politické šachovnici zcela odpovídá oficiálnímu výkladu dějin čili ti správní a mírumilovní jsou tu Gottwald se svými věrnými, ale na druhé straně mám pocit, že postava prezidenta Beneše je načrtnuta v celkem realistických obrysech a jeho prostor v seriálu dosahuje maximálních možností. Chybou Gottwalda je samotná prezentace jednotlivých kapitol nebo epizod, kdy se klíčové události našich dějin od konce dvacátých do konce čtyřicátých let zúžují na ty nejvíce exponované, a tedy problematické. Směšná je sama o sobě frakce ve 29. roce s dnes již legendární scénou, v níž spisovatel Vladislav Vančura lituje svého rozhodnutí pouhých pár sekund po podpisu rezoluce proti straně, mnichovské události, únorový převrat a podobně dehonestující je jednotlivé zobrazení předních demokratických hodnostářů jako stádo reakcionářských a buržoazních dravců (Zenkl, Ripka, Drtina, Hampl, Feierabend, Majer, Soukup, msgre. Šrámek, Jan Masaryk). Demagogická překroucenost a prachsprostá glorifikace titulního hrdiny zabraňují chápat Gottwalda jako něco víc než vykalkulovaný tah nomenklaturních televizních tvůrců, ale minimálně herecké výkony dávají alespoň tušit obrysy kvalitního uměleckého řemesla, kterého se v současnosti příliš nedostává. Neprávem pošpiněný Jiří Štěpnička vložil do své ultimatem přisouzené role možná víc, než sám chtěl, nicméně díky němu je Gottwald alespoň jednající člověk a nikoli bronzová mohyla; vynikající je uchopení dalších významných postav celou plejádou na obrazovce dnes takřka nevídaných jmen (Ladislav Lakomý jako Beneš, Brousek, Langmiler, Prachař, Moučka, Švorcová, Buchvaldek, Karlík, Růžek a další). Možnost sebereflexe a širšího zhodnocení, to je to hlavní, co dnes chybí divákovi a potažmo i celému seriálu. Gottwald v trezoru je bohužel výsledkem polistopadové demokracie, která je stejně chatrná jako ta prvorepubliková. (04.02.2012)