Non Plus Ultras

Hooligans po česku. Jako komedii bych to rozhodně neinzeroval, protože těch vtipných momentů je skutečně minimum. S fotbalem a fotbalovými ultras to má jen málo společného a prakticky je to film bez jednoznačného příběhu. Obsazení jinak dobré a hudba výborná! Nicméně se jedná o naprosto zbytečný film, který ovšem zabaví. Nenadchne, neurazí (alespoň né všechny). (05.07.2013)

Fotbalový film a taková slabota... Celý film jsem čekal na zápletku, která ale nepřišla (nebo jsem si jí nevšiml). Díky bohu za návštěvu dvojky anglických vypatlanců, díky kterým film rychleji ubíhal a přenesl mě ke konci filmu. Kde se nachází něco, co vzdáleně připomíná pointu. Celý film vypráví o údělu sparťanských fandů, kteří to nemají lehké jak v soukromém životě, tak v tom fotbalovém. Dvě slabší sešívané hvězdy, každá za jednu non plus ultra soulož. (23.11.2021)

Non Plus Ultras lze vnímat jako hořkosladký příběh ze života obyčejných lidí. Hrdiny je možné zařadit mezi společenské outsidery, jež spojuje jediná životní vášeň - fotbalové fanouškovství historicky nejúspěšnějšího českého týmu. Prostřednictvím Sparty dýchají život. Sonda do fotbalového prostředí se přesto nekoná, příliš nefunguje ani humorný nadhled, byť se vtipům dá zasmát. O soudržnosti příběhu se nemusíme vůbec dohadovat. Spolehnout se lze na hereckou ctižádostivost a několik okamžiků. Po konci zůstanou rozpaky, nejasný pocit o příjemném herectví a pár jízlivých poznámek o záměrech Jakuba Sluky a smysluplnosti filmového díla. Hlavní postavou zapomenutelné veselohry je Jirka alias Bejčák (velmi zajímavý David Novotný), přirozený vůdce menší skupinky prostoduchých příznivců fotbalové Sparty. Užívá si svou velitelskou pozici, citům se snaží vyhýbat, s netrpělivostí si vybírá nové výzvy. Jediné uspokojení, byť jen částečné, zažívá pouze v záři svých poslušných obdivovatelů. Původně zamýšlenou hlavní postavou je Tyčka (sympatický Vladimír Dlouhý), tichý a nejstarší člen party. Jako jediný je schopen udělat krok stranou. Mezi ostatní členy patří slaboduché trio: dotěrný Vočko (Matěj Hádek), velký nemluva Potapěč (Michal Novotný) a koktající Pejsek (Karel Zima). Hlavní ženskou postavou je Jirkova matka (dobrá Jana Hlaváčová), starostlivá, skromná a pokojná osůbka. Výraznější ženskou postavou je také Petra (zajímavá Jana Malá), spolužačka Jirkovy sestry s nezbytnou romantickou vložkou. Důležitou postavou je Lojza (zajímavý Oldřich Kaiser), hospodský, fanoušek Sparty a příležitostný host zmiňované partičky. Výraznější postavou je také Pepa (dobrý Jiří Lábus) se svým alkoholovým dobrodružstvím. Z dalších rolí: Jirkova mladší sestra Iva (Karolína Kaiserová), Pepova zaskočená manželka Yveta (příjemná Naďa Konvalinková), Jirkova opomíjená přítelkyně Táňa (Petra Špindlerová), či dva angličtí věčně ožralí chuligáni a ortodoxní fanatici West Hamu Dean (John Early) a Lee (Robert Orr). O fotbalovém prostředí nám musí vyprávět někdo jiný. Humor funguje v částech, nikoli v celku. Je to zanedbané a nesoustředěné, sem tam se narazí na nějaký výmol a kontinuita nepřestává drhnout. Přežít to lze bez újmy na zdraví, ale soustředím se na propracovanější zážitky. (16.12.2017)

Čeští hooligans jsou většinou jen do dresů namátkou vybraného klubu převlečení náckové co si jdou na stadion zahajlovat a porvat se, protože ve své vesnici nemají dost cikánů kterým by v přesile natloukli. O těchto ubožácích film nevypráví, nýbrž si vymýšlí fiktivní organizovanou skupinu pravých, ačkoli neschopných českých non plus ultras, kterým na objednávku přijedou ti nejdrsnější fotbaloví rváči z Anglie. Ti jsou naopak myslím vylíčeni celkem přesně a to včetně závěrečného odhalení. Není to vůbec špatný film, je zábavný a občas vtipný, nicméně rozhodně nelze brát jako dílo s realistickou výpovědní hodnotou. Všem, které téma fotbalových výtržníků zajímá vřele doporučuji nepříliš známý film Inkognito. (22.02.2007)

Tento film bol ako pokazená umývačka riadu, čo vyvrhla na koberec kopu mydlových bublín, ktoré treba poutierať. A asi tak to bolo aj vtipné. Kábus s Laiserom sa síce snažili, ale sieť akú na nich uplietol scenárista Jiří Popel (spevák a gitarista hudobnej kapely Píča) s režisérom Jakubom Slukom ostala nepriestrelná. Poznámka: Scénarista Popel k svojmu scenáru po troch rokoch od premiéry uviedol, citujem: "byla to docela humorná sociální sonda do života pětičlenný partičky fanoušků žižkovský Viktorky – a zároveň tak trochu parodie na Rychlý šípy". Následne sa posťažoval, ako mu režisér jeho "humorní sociální sondu" skurvil. Časti scenára bez súhlasu prehádzal, kľúčový záver vynechal. Napokon dodal: "Řada kritiků mě potom napadla, že bych neměl psát scénáře, když to neumím (např. pan Baldýnský v Reflexu) (a pravda, celkem po právu, neboť soudili podle toho, co nakonec viděli), ovšem ani jeden z nich můj původní scénář neviděl ani z rychlíku. Páni kritici, nevyrůstali jste, náhodou, v trochu jiným režimu, kdy kritizovat něco, co nikdo – včetně Vás – nečetl, bylo docela běžnou praxí?". Tento výlev ukázal, že nielen kapela Píča je nudná záležitosť, zaujímavá len názvom, ale že i jej protagonista je zvláštny týpek. Filmoví kritici predsa hodnotia film, nie pôvodný scenár. Povinne čítať pôvodný scenár k hlúpemu a nudnému filmu, akým Non Plus Ultras je, aby sa každý utvrdil, že scenár je fajný a nie že nie, to by bol ten pravý kultúrny masochizmus. Uff!!! (16.04.2015)