Detské hry

Ze začátku je film spíše jakousi pohádkou, kde si jen hrají dvě malé děti, kouzelná atmosféra, prosluněné prostředí, úžasná kamera a (mě osobně) dechberoucí animované pasáže poutající svou jednoduchostí. Avšak jakmile skončí 1.kapitola, děti vyrostou a z celého filmu se výše uvedené věci naprosto vytratí, ztrácí tím to „teplo“, které film vyzdvihovalo někam výš než jen do průměrnosti, a snímek tak upadá. Zdánlivě nevinná dětská hra se stává stále agresivnější a brutálnější vůči protějšku a vše se noří až do ponurosti. Avšak jedno se tomuto filmu musí nechat- neuvěřitelně prapodivný konec, myslím, že šokuje téměř každého. (29.01.2004)

Dospělost je pro dětský svět, tím čím byl ledovec pro Titanic. Víme, že to jednou přijde a neobejde se to bez obětí. Roztomilé a přitom bolestné. Hravé a přitom vážné. Fantaskní a přitom tolik reálné. Sobecké a přitom láskyplné. Film Vadí nevadí je vlastně úplně stejný jako život, taky plný protikladů, které doceníme, až vyrosteme. (18.10.2009)

Vím o lidech, kteří by se rvali do samotné krve, že Vadí nevadí je nejlepším filmem všech dob... Ehm... podle hodnocení už asi vidíte, že já mezi ně rozhodně nepatřím. Nejvýznamějším důvodem je - Amélie, která přinesla francouzskou vizuální trhlost k dokonalosti o pár let dříve a vedlo toho fakt, že zápletka filmu celou dobu visí na opravdu, opravdu tenké nudličce uvěřitelnosti (což samo o sobě nemusí být nedostatkem) moc nepomáhá. Děj a chování postav je tyranské, arogantní a měl jsem problém se naladit na vztah ústředního páru. Což, abych tak trochu odkázal na následující kariéru Yanna Samuella, se perfektně podařilo vyvážit v původní korejské My Sassy Girl, která má premisou více než blíže k Vadí nevadí. Pohádkovost a hravost, kterou se vás snaží opít první kapitola je rozhodně vedlejší, méněcenou tváří k té ošlehané, trpké a cynické notě na které film skončí. 55 % (18.12.2015)

Film se do první půle tváří jako pozitivně laděná hra, která se velmi vlažně zostřuje do jiného rozměru, herního rozměru, který dokáže plně pochopit pouze dětský svět. Příběh o dvou 'dospělých dětech', kterým jedna taková hra poskytla tak trochu jiný způsob života a jeho vnímání. Příběh o dvou lidech, pro které se stala hra součástí života. Života, ve kterém jsou dětské hry neoddělitelnou složkou. Kde jsou striktní, dospělé zákony pouhou nabídkou, ba nepodstatným detailem. Jenže dětský svět, kde jsou pravidla pro smích, je neslučitelný s tím dospělým, proto se to dřív či později musí vymknout kontrole. Někdy komicky někdy tragicky. Ústřední dvojice, na níž film položil základy, svou ležérností dopluje až do samotného závěru, který tragikomicky končí v reálu nikdy nekončící hru. (Sázka na Canet-Cotillard zvedá moje hodnocení z průměru na 4*) (13.05.2010)

Svým způsobem velice znepokojující film (což mu přičítám k dobru), na druhou stranu hrozně blbý. Pointu chápu, ale jednání a motivace jednotlivých postav mi přesto přišly úplně mimo, zvlášt v detailech. Naprostá neschopnost se do jednoho z nich vžít mě po velkém finále donutila říct pouze "...aha" a jít si pustit The Artist. To byla jiná jízda. (04.11.2013)