The Piper

O triedu lepšie ako podobný The Sonata. Pátranie po tajomnej skladbe nebohej hudobníčky spôsobí hlavnej hrdinke hotové peklo. Skladba je totiž prekliata - a musím uznať, že tá hudba mi ešte dlho bude rezonovať v ušiach. Ináč pekne nakrútený démonický horor o slávnom Krysárovi, s dobrou atmosférou, kvalitnými maskami, dokonca nečakane dôjde aj na štipku gore. Výhrady by som mal najmä k záveru. Keď už totiž tvorcovia chceli ukázať svet "na druhej strane", mohli do toho pridať trochu viac snahy. Rovnako by to chcelo trochu dramatickejšie rozuzlenie, lebo na klišé happyendy v dnešnej dobe už nikto nie je zvedavý. Na úvod roka ale fajn, a po tej režisérovej poslednej prihriatej zlátanine výrazné zlepšenie. (05.01.2024)

Ja som pred rokmi písal, že tento borec vôbec nepotrebuje LGBT nezmysly vo svojich dielach. Stačí sa poriadne zamerať na horor a všetko funguje tak ako má. The Piper som pozoroval už dlhšie, len som kvôli režisérovmu predchádzajúcemu počinu nevedel, či mám do toho vkladať nádeje. Výsledok ma velmi potešil. Ako prvé zaujme ovela velkolepejšie zázemie, zvučnejšie mená a s nimi spojené lepšie herecké výkony. Nezaostáva ale ani atmosféra, vynikajúce masky a celkom svieža tematika. Trochu to kazí na mňa až príliš fantasy záver a až privelmi úsmevný koniec hlavného záporáka, ale celkovo som nadmieru spokojný a som rád, že sa režisér uchytil. Pevne dúfam, že sa nenechá ovplyvniť USA produkciou a zostane u týchto malých ale o to príjemnejších hororov. Zrejme si to kvôli originalite a niektorým scénam niekedy pozriem znova. (05.01.2024)

Pohádka o tom, kterak jedna nezdravě ambiciózní husička nesprávnou hudbou síly pekelné na svět náš vezdejší málem přivolala... Bohužel právě že jenom málem. Zpočátku zajímavý, originální, tedy potenciálně nadprůměrný film se postupně vyvine v dětinskou (a dětskou) krávovinku, nehodnou hlubšího rozboru milovníka skutečných horrorů. A stroboskopem "vylepšené" koncertní finále posílá celý film spolehlivě do kopru. Pozitiva: Posmrtný hold Julianu Sandsovi, příjemně pochmurná (a chytlavá) Krysařova ústřední melodie, a pak taky ještě moje osobní vzpomínka na jednoho mého poněkud prostšího katolického známého, který mi kdysi dávno přesvědčeně (ne přesvědčivě) tvrdil, že do rockové hudby (konkrétně prý třeba od Stounů) jsou zakomponovány jisté tóny a akordy, které mohou posluchače dostat až pod vliv Ďábla, božínku. (14.01.2024)

Nejdříve urputná snaha o dokončení skladby. Posléze následuje zjištění, že skladba je prokletá. Zejména děti by před ní měly být na pozoru. Ale i na dospělé má neblahý vliv. Sice bych neřekl, že je to nějak extra zvlášť napínavý ale pár atmosferických scén se najde. Určitě je tu i pár zapamatovatelných scén které se povedly. Jako celek mě to vyloženě neohromilo. Spíš takovej koukatelnej průměr... Když Krysař z Hamelnu zahraje tu svojí, děti před ním neobstojí... 3hvězdy (11.01.2024)

Už asi definitívne presedlám na iný žáner filmov, pretože po roku 2021 to ide s horormi dolu vodou a po roku 2023 už úplne! Nechápem, na čo som sa to dívala, pri tom robila mrte iných vecí, pretože sa na to nedalo pozerať... Tie reči o disonancii boli zaujímavé, ale radšej si otvorím akúkoľvek filozofickú knihu, v ktorej by sa pojednávalo len o tejto problematike, než čumieť na túto podivnosť... Flauty, husle, flauty, husle... (12.01.2024)