Synové a dcery Jakuba skláře

Když to srovnám se současnými seriály, je to jednička. Dobově zasazený seriál a Luděk Munzar zde zestárnul o padesát let asi. Moc dobře zahrané a divím se, že i komunisti pustili ukázku toho, jak se to mlelo od počátku dějin. Škoda, že nenatočili pokračování ve stylu Vyprávěj. Bylo by to mnohem pravdivější. Hodně mně zajímá jak jsou na tom skláři dnes. Krásné ukázky výroby skla. (07.08.2013)

13/13 Rodinná sága z Albrechtické huti z let 1899-1957 patří k vrcholů seriálové tvorby Jaroslava Dietla. Seriál to neměl nikterak snadné, do revoluce zdomácnět nestihl, po revoluci dlouho nebyl k dispozici a teprve v poslední době se prolomily ledy a je možné si reprízu dopřát prakticky kdykoli. Epizody odehrávající se do začátku 2. světové války jsou bez mála geniální, není prostor na jakýkoli balast, postavy jsou životné, jednotlivé osudy umě propletené, obraz doby je uvěřitelný (ve 20. letech je dokonce zmíněna opereta a Mařenka Zieglerová), herecké koncerty jsou samozřejmostí. Druhá polovina seriálu trochu ztrácí dech, sledujeme vlastně jen jeden jediný příběh rodiny Cirklů proti arci zločinci Boškovi a veškeré politické proměny doby. Přesto celek patří mezi to nejlepší, co tady v 80. letech v televizi vzniklo. Mezi nezapomenutelné patří Krampolova linka o útrapách soukromého podnikání nebo Rösnerova interpretace českého Němce. (13.05.2023)

S potěšením jsem se po čase znovu podívala na jeden z posledních seriálů Jaroslava Dietla, který charakterizuje rozsáhlý mnohogenerační příběh, výborní herci a skvělé herecké výkony. Z kladných postav se mi líbil Jiří Krampol a jeho černý humor v roli hostinského Pepy. Ještě více mne zaujal Petr Čepek, který v roli drsného hospodáře předvedl velmi působivý výkon. Nejskvěleji si vedl v záporné roli mstivého udavače Petr Haničinec, který ji zahrál s gustem a natolik přesvědčivě, že jsem se mnohdy neubránila přání, aby už s ním konečně někdo zatočil. Nebudu poukazovat na propagandu, protože jsem tam žádnou nenašla. Seriál se v době reálsocialismu odehrával i točil, nemohl tedy onen fakt pominout. Pokud jej budu srovnávat se současnou ubohou televizní seriálovou tvorbou, která možná žádnou propagandu neobsahuje, ale je natolik sterilní, že se za ni budeme časem stydět, tak tento osud tomuto seriálu dozajista nehrozí. (02.08.2013)

Nesmírně zajímavý počin. Dietlův souboj s jeho Mefistem; nadaný scénárista se tu pokouší vyhrát boj s ďáblem, kterému upsal duši; s komunismem a cenzorem. Na tu dobu jsou skutečně poslední díly velmi odvážné - přiznat, že šéf okresní KSČ je bývalý udavač a kolaborant, to chtělo i v druhé polovině osmdesátých let trošku té odvahy.. Jenže ona je ta odvaha tak trochu alibistická; je to přeci jen selhávající jedinec, který ničí životy prostých lidí a který bere majetky - a ne strana. Takto traktovaný Dietlův příběh je ovšem lživý - Mefistofeles opět vyhrává a Faust-Dietl přeci jen profičí dírou ve stropě... (05.02.2007)

Rodinná sága v souběhu českých dějin a sólokapr pro Luďka Munzara. Seriál je zcela poplatný době, takže oslava komunistické strany se musí brát již tak nějak z rezervou. Jinak se jedná o typickou Dietlovku se vším všudy. Veškeré životní trable, a to ať v rodině, tak i v zaměstnání, jsou napsány tak věrně, že by tomu jeden až uvěřil. Viditelná televíznost mi dnes už krapet přijde rušivě. Dramatizace se, jak jinak, Dietlovi opět povedla a věhlas nad tímto počinem, neutichá ani dnes. Alespoň u starší generace. Nostalgický seriál, který se dá s přimhouřeným okem sledovat i dnes. (28.05.2014)