Ledová víla
Sneguročka
The Snow Maiden
Obsahy(1)
Láska je mocná čarodějka. Sněhurečka - víla ze země Mrazu, se touží dostat na zem a poznat co je láska. Její otec Mráz jí její přání rozmlouvá, ale nakonec ustoupí. Dívka se ocitne ve vsi, kde se jí ujme děda s babkou. Všichni mladí okolo jsou zamilovaní, jen chladná kráska stále žádný cit necítí. Až jednoho dne se ve vsi objeví bohatý kupec a Sněhurečku chce lásce naučit... (Česká televize)
(viac)Recenzie (9)
Pohádka o lásce, která je tady stále dokola rozebírána, vážena a ohodnocována, až mi to příjde poněkud absurdní. Kompars nic moc, kostýmy ale ujdou. Líbila se mi však hudební čísla, která byla harmonicky dost odvážná a moderní - především Lelova milostná píseň - žádný ruský patetický polokýč a za to tři hvězdičky budou. ()
Tak toto sa vôbec nevydarilo. Nezaujímavé vidiecke prostredie z akéhosi protoslovanského obdobia ešte spred kresťanskej éry, kedy slovanské obyvateľstvo vzývalo Slnko. Cár bývajúci vo väčšej chalupe a oblečený do nočnej košele samojediný riadi súd o mileneckej nevere. Gúľal som nad tým všetkým očami. Nebyť fantazijného úvodu a záveru by to ani nevyzeralo ako rozprávka, skôr ako vidiecke predsvatobné peripetie, častokrát nechcene komické. Rôzne milostné trojuholníky, aby vzbudili dojem žiarlivosti - to mi príde až cez hranicu toho, čo by rozprávka mala obsahovať. A do toho všetkého neustále iritujúce vyspevovanie - forward bol v plnom nasadení. ()
Více umělecké, než bych od pohádky čekal. Zbytečně hodně dlouhého táhlého zpívání v ruštině, s českými titulky, v jinak česky dabované pohádce... (DVD Řitka Video s.r.o. 2010). Moje děti se dost nudily. Dílo je dělané z pohledu staršího a určené pro starší. Děti bude básnění a zpěvy o lásce (milenecké) asi dost nudit ... ()
Dílo dramatika N. Ostrovského je v českých luzích spíše známo v jeho sociálně kritické linii (Bouře alias Káťa Kabanová, Bez věna alias Krutá romance), Ledová víla (v originále Sněguročka) je pohádkovou hrou (ale spíše pro dospělé) s barvitým jazykem, filozofií a etikou. Filmové zpracování herce P. Kadočnikova studenou básnickou (řekněmě alegorickou) rovinu doplňuje trnkovskými obrazy Masopustu a vůbec severoruského folkloru, ovšem celková stylizace je posunuta do pohanských dob, což byl jeden z podnětných ruských uměleckých proudů (Stravinského Svěcení jara, Prokofjevova Skytská svita, opery Rimského-Korsakova) s téměř panteistickým světovým názorem (třebaže podstatné je tu pojetí lásky). Českému čtenáři a divákovi samozřejmě vytane na mysl Zeyerův Radúz a Mahulena. P.S. Nemám ve zvyku reagovat na další komentáře, ale tentokrát učiním výjimku. Uživatel omega_SK nemá ani ánung o klasické literatuře a hudbě (pohádková umělecká díla jako Rusalka, Princezna Pampeliška, Modrý pták z éry symbolismu a novoromantismu určená pro dospělé mu jasně nic neříkají), hodnotí zpěv prizmatem svého omezeného rozhledu (co by pak říkal na takového Janáčka nebo Musorgského, že?) a ještě vše s hrdostí puberťáka vytrubuje do světa. Rozdíl mezi Sněguročkou a Morozkem je asi takový, jako mezi Rusalkou a Prodanou nevěstou. ()
Pohádka o lásce, která je probírána horem dolem, zepředu zezadu ze severu (to hlavně), jihu, východu i západu a jako ústřední téma to až trochu nudí. Krásná obrazová stránka a hlavně stránka hudební, jsou na pět hvězd. Nejhezčí a nejvtipnější mi připadala píseň při příjezdu Mizgira do vsi. Šedý medvěd letí po nebi ... to se snad naučím v originále. Ledová víla se zejména závěrem podobá Sněhurce, jak ji známe od Erbena, téma je mnohem víc slovanské, než Sněhurka, jaká je u nás známá od bratří Grimmů. Ledová víla vlastně ve své podstatě není pohádka. Car mi hlasem i podobou připomínal pana Högera. ()
Reklama