Trio z Belleville

Chomet jede. Téměř z každé scény chrlí geniální nápady. Jeho kreslířský styl a animace jsou unikátní a nádherné. Například to, jak vykreslil lodě, či jak rozanimoval obézního psa, babičku, to se prostě jen tak nevidí. Belleville je vlastně zpardovaná Amerika. Takhle se do toho mohl položit jedině frantík a nutno podotknout, že se mu to velmi velmi podařilo. (29.11.2004)

Rozprávka? Dráma zo života, okorenená o slávny cyklistický závod a motív staroby? Podobenstvo o vzostupe a páde, ceste za úspechom a zašlej sláve zo symbolicky rastúcim Parížom a zástavbou, ktorá neberie konca a škrtí obyvateľov predmestí? Viacvrstevnatá satira modernej (nielen) francúzskej spoločnosti? Muzikál, resp. hudobný film? Pravoverná gangsterka? Číra cinefília, ktorá cituje a odkazuje, kde sa dá? Alebo snáď všetko dohromady? Odpoviem za vás - posledná možnosť je tá správna. Rozplývanie sa nad Chometovým umením skĺbiť neskĺbiteľné a vytvoriť tak dômyselne komplexný vzorec pokrivenej reflexie reality, to už urobili iní. Mne len zostáva povedať, že sa moje chorobné chronické pritakanie s týmto šibalským kúskom s pompou vracia na scénu. Nebudem to už predlžovať. 100% (14.08.2014)

Ach, mějte mě za ignoranta a neznaboha, ale ač mě hudba těchhle trojčat uchvátila (viz Django a Josephine, na ty dva bych se vydržela dívat donekonečna) a výtvarná stylizace okouzlila, děj snímku mě nechal zcela chladnou (asi jako jednu z nedovařených žab z Bellevilleské stoky). Snad až ty první takty Marseillaisy jako oslava padouchova skonu dokázaly vyloudit na mé tváři úsměv. Bohužel. Upřímně váhám mezi 2 a 3 hvězdami, nechám to na 3 s úctou k Chometovi (jehož kratičký segment z Paříži, miluji tě mě potěšil velmi). (18.06.2011)

Film, který možná může působit trochu nenápadně, skoro to svádí až ke slovu "šedivě", ale při bližším prozkoumání si člověk uvědomí, že nesleduje "jen tak něco", že nejde o nějakou kreslenou báchorku pro děti, nebo celou rodinu. Docela těžko se o tom mluví, resp. píše, lepší je to vidět. Děj mě fascinoval minimem mluveného slova, řeč byla používána jen tehdy, pokud něco nešlo dostatečně jasně vyjádřit obrazem. Největší "mluvený" prostor tak dostal paradoxně pes Bruno, ten si zaštěkal dosytosti - btw. jeho černobílé sny byly úžasné. A samo trio z Belleville působilo taky úžasně, hlavně závěrečná titulková píseň. A co dodat k animaci? Takovou jsem ještě nikdy v životě neviděl. Byla svérázná, velmi působivá a precizní a z velké části díky ní má Trio z Belleville takové kouzlo, jaké má. (09.02.2004)

Klenot surrealismu a animovaného žánru. Tímhle filmem může být zklamán snad jen zavilý vyznavač výpravných hollywoodských cukrkandlů nebo někdo, kdo si jej pustí hned poté, co přijde uřícený z práce s hlavou plnou problémů. Pokud si ale člověk vybere tu správnou chvíli a náladu, Trio z Belleville ho uchvátí a ukáže, že existují i jiné styly, jiná pojetí, jiné světy, než je ten hollywoodský (nebo hollyfoodský? :)). Nelze než zvolat Vivat cinema francais! Vivat La Resistance!!! (26.10.2004)