Trio z Belleville

U žádného jiného snímku mi nikdy neutekly minuty tak rychle! Sledovat animovaný film nadaného režiséra Chometa, to pro mne byla fascinující přehlídka karikaturních výjevů. Olbřímí parníky, dlouhatánské nosy postav, spektakulární krajiny a domy... Neuvěřitelné! Opravdu, kdykoliv si na tento osmdesátiminutový zážitek v budoucnosti vzpomenu, tak je mi jasné, že si okamžitě vybavím to slůvko: karikatura. Originální je také minimum použitých dialogů, což prodchnulo snímek neopakovatelnou atmosférou, a výborná hudba. Ano, hudební vystoupení patří vedle výtvarného zpracování k těm největším plusům. A příběh? V jednoduchosti je krása! Mě se Trio z Belleville prostě moc líbilo, a těším se na další návštěvu: rozhodně jsem v tom městečku nebyl naposledy... (30.10.2009)

Opravdu mimořádné nápady a nevšední pojetí postav. Tady bych dal 5 hvězdiček. Bohužel samotný příběh moc velkou sílu neměl a hodněkrát jsem se přistihl že přěmýšlim o něčem uplně jiném než abych sledoval děj na obrazovce. Tohle něco mezi 2-3 hvězdičkami. Jako celek i díky zdařilému provedení DVD hodnotím slabšími 4 hvězdičkami (26.05.2006)

Chomet by asi strašně chtěl být druhým Tatim, ale působí to, jako kdyby jeho specifický humor, poetiku a vidění světa párkrát vylouhoval a přesně tohle by mu z toho vzešlo. Jsou tu hlubší satirické odkazy, ale není jich moc, groteskních scén taktéž a vůbec to celé jede jen na půl plynu. Navíc je to docela zahleděné do sebe a příběh, který by vystačil bohatě na poloviční stopáž, tu je natažen na 80 minut a někdy až krapet uměle. Má to zajímavou animaci, dost podivuhodnou atmosféru (která stejně jako celý film stojí jen na tom, že něco takového se v současnosti jen tak nevidí), skvělou hudbu a určitou zvláštní poetiku, za vidění to tedy určitě stojí, ale k čemukoli silnějšímu to jaksi nedojde. Nejzajímavější je to stejně v první polovině, která je dost napínavá (ve smyslu čekání na to, co z toho vlastně vypadne), ale od příjezdu babičky do Belleville to celé je znatelně slabší a míň podmanivé. Rozhodně to ale má něco do sebe, ta inspirace Tatim je tam dost patrná, ale na něj to nedosahuje a samo o sobě to taky není kdovíjak povedené. Btw, ten film měl být buď normálně mluvený, nebo úplně beze slov, protože to občasné zjevování řeči tu působí spíš neskutečně rušivě, než jakkoli jinak. EDIT: Tak ty čtyři nakonec dám, protože si z toho pořád dost pamatuji a někdy to znova určitě dám. Slabé 4* (02.07.2022)

Klenot surrealismu a animovaného žánru. Tímhle filmem může být zklamán snad jen zavilý vyznavač výpravných hollywoodských cukrkandlů nebo někdo, kdo si jej pustí hned poté, co přijde uřícený z práce s hlavou plnou problémů. Pokud si ale člověk vybere tu správnou chvíli a náladu, Trio z Belleville ho uchvátí a ukáže, že existují i jiné styly, jiná pojetí, jiné světy, než je ten hollywoodský (nebo hollyfoodský? :)). Nelze než zvolat Vivat cinema francais! Vivat La Resistance!!! (26.10.2004)

Opět mám tu nemilou povinnost obléci se do kostýmu rebela. Pro někoho možná skvost animované tvorby, pro mě ale záležitost s dvěma zásadními chybami. ___ Tou první je neosobní a na ploše pětasedmdesáti minut rozvleklý děj, který by dle mě uspěl tak akorát jako krátký předfilm, nehledě na to, že na tak vysoce honorované dílo bych čekal rozhodně propracovanější příběh než stokrát přežvýkanou záchranářskou misi. Je to prostě jen jakýsi obal, který si pohladíte, strhnete a následně zahodíte do koše. Pokud si pan režisér zkoušel své schopnosti na poli celovečerního filmu, měl by možná moje částečné pochopení, nicméně na základě této zkušenosti bych zůstal radši u solidních miniatur typu "Stará dáma a holubi". Souhlasím s golfistou v tom, že jednou z pých animovaného filmu by měl být příběh. ___ Další chyba - nevyváženost karikatury. Ano, jsou zde drobné reflexe jiných minorit (byť ten domácí mazlíček mi zde přijde trochu zbytečný), nicméně to hlavní by se dalo shrnout do jedné věty, a to, že Američané jsou "obézní militantní hamouni" (přitom minimálně dvě ze tří věcí nejsou v podstatě hodné jakékoholi sarkasmu). Nejsem suchar a ve svých starších komentářích jsem si své k tématu řekl, nicméně tenhle zvolený způsob je de facto mlácením prázdné slámy - toho, co očekávám, se například v oblasti hraného filmu dočkáte v Allenových "Banánech", komedii "Myš, která řvala" nebo v tvorbě Jacquese Tatiho (například "Jour de fete", které shodou okolností hudební trio sleduje před spaním), kde zesměšněné stereotypy či manýry se trefují co nejblíže středu pomyslného terče (pokud bych se měl vrátit třeba k poslednímu jmenovanému filmu, tak snaha být co nejmodernější nebo co nejakčnější je emperický fakt). I díky tomu se zabraňuje vzniku nadčasovosti a divákova opětovného vracení se k dílu, jelikož se zde nedá mluvit o jakési aktuálnosti jako třeba u zmíněných padesát let starých (!) Tatiho filmů. ___ Co se zde často zmiňované nápaditosti týče, líbí se mi experimentování s francouzským národním pozlátkem surrealismem, přece jen musím ocenit, že se Chomet pokusil v 21.století o takto laděný film, nicméně podobně jako u té výše zmíněné humorné stránky je to věc, která by se měla nechat zasklená ve vitríně a nerecyklovat. Positivem je také kvalitní výtvarná stránka a hudební doprovod, které vytahují tento film na slabší dvě hvězdy, ačkoli musím přiznat, že se po nějakém čase zase jednalo o kousek, který pohnul svým způsobem s mými emocemi. I přesto dám šanci i Chometově dalšímu počinu "Iluzionistovi", ale to jen proto, že je podle scénáře zde několikrát zmíněného J.Tatiho... (Shlédnuto v rámci školní výuky.) (02.06.2010)