Love Story

Love Story som si chcela pozriet hl. kvoli znamej nadhernej hudbe, kt. som poznala a milovala este pred tymto filmom. Ta si zasluzi speci hviezdicku. Je mi luto, ze som sa nedokazala vzit a nejak precitit dej, ich situaciu.. Hoci napr. Ali ako Jenny, ci otec Olivera hrali skvelo... Od zaciatku sa mi to pacilo, no cim dlhsie som to divala, nadsenie ma opustalo.. skoda. Nevtiahli ma do deja. Ale film je rozhodne worth watching. /ako oblubenkyni peknych film. obrazov - sa mi pacili zabery na univerzitu z vonka. Nevim preco.. to len BTW / jo a este 1 postreh.. jaksi mi tento superromantikus pribeh nepasuje do doby, kedy vznikol... to vite, presda ista ..,,revolucia" - uvolnenost vo vybere partnerov a pod. (05.10.2008)

Právem oscarová hudba posouvá vyznění každé scény z obyčejné romance v něco mnohem důležitějšího a tragičtějšího. Přesto mi vadilo, že spousta důležitých témat byla jen načrtnuta, úvodní seznámení dvou sebevědomých a sarkastických lidí příliš samozřejmé (pro něj to možná mohla být výzva, já bych šel řpíště do jiné knihovny, jenomže žádný podrobnější popis film nenabídne) a závěr, od momentu, kdy se Oliver dozví pravdu, klouže od jednoho rantlu k druhému a my zůstáváme nezasvěceni a mimo pojetí času. (31.12.2009)

Od prvního záběru a od první věty je jasné, oč v tomto filmu (a tomuto filmu) půjde - a je to trochu k jeho škodě, protože když pak sledujete tak sympatický uvěřitelný pár, jakým Ali MacGraw a Ryan O'Neal rozhodně jsou, pořádně si to neužijete. Neustále - třebaže podvědomě - čekáte, kdy, co a jak přijde. A když to přijde... No, je to působivé, ale není to ten šok, který bych potřeboval, aby na mě Love Story zapůsobilo ještě víc. (24.02.2019)

Dojemný a citlivý příběh o nevyspitatelnosti osudu. I takový může být život, nikdy si nemůžeme být ničím jistí a brát vše za samozřejmost. Zamilovaná dvojice zde řeší mnoho problémů, z nichž však na ten největší nestačí. Na konci filmu bude nejeden z vás potřebovat kapesník. Tragická romance v tom nejlepším provedení. 9/10 (17.10.2008)

Film, který formoval žánrová pravidla tak, jak je známe. Love Story svým fenomenálním úspěchem protrhla přehradu romantických slzopudných dramat. A v té tsunami plagiátů se v průběhu let objevily i snímky, které nabídly to samé lépe zabalené. Přitom jde o film citlivě natočený, velmi dobře zahraný a nevydírající. Problémy, které z něj dělají tuctovou záležitost, jsou tři. Absence zapamatování hodných momentů, celý děj shrnutý v prvních pěti větách filmu a chybějící chemie mezi ústřední dvojicí. Zpočátku tam sice je, ale po skvělém úvodu se rychle vytrácí. A již se nevrátí. Paradoxně tak spíše zaujme tuctová vedlejší linka o vyhroceném vztahu otce a syna. Přesto se na Love Story nedá zapomenout. Proč? Kvůli hudbě Francise Laie. Ne. To není tak docela přesné. Hudba sama o sobě je celkem průměrná. To co je na ní geniální, je jeden z vůbec nejlepších filmových hlavních motivů. Když se totiž konečně přejde z teskných tónů melancholického klavíru a naplno se rozezní orchestr, tak mrazí až do morku kostí. A je zcela jedno co se zrovna na plátně zrovna (ne)děje. (06.03.2008)