Love Story

Velice rád se nechám dojmout. No a film s názvem Love Story - to bych přece nemohl propásnout! Avšak studená sprška hned zpočátku v podobě škrobeného a šablonovitého přístupu mé prvotní nadšení uvedla rychle do patřičných mezí. Vůbec se mě to po emocionální stránce nedotklo, vlastně je to celé takové... chladné. Naproti tomu tu je fantastická hudba, dobré herecké výkony, některé scény jsou doslova ikonické a vůbec idea celkově stojí za pozornost. Ale proč je to proboha celé tak toporné?! Vlastně jsem to možná propásnout mohl... (29.10.2011)

Bylo to bolestivé, ale krásné. Příběh o jedné fatalní lásce, která ani jinak skončit nemohla. To, co mě nakonec vtáhlo do děje, nebyla nějaká klasická limonáda o nějakém osudovém vztahu, ale ony propracované postavy. Zpočátku jsem si myslel, že si mé sympatie nemohou nikdy získat, zejména co se týče Olího. Tenhle nadržený a zbohatlický floutek by mohl stěží ode mě získat trochu toho soucitu. Ach jak já se mýlil. Už po dvaceti minutách jsem prožíval každý jejich krok vedle, každou jejich hádku a každý jejich čin jako svůj vlastní. O to byl pro mě zdrcující závěr. Svého času obrovský divácký hit, jemuž pár vrásek na kráse nikterak neubírá. (24.01.2007)

„Fakt to nebolí“ Je pozoruhodné, a vzhledem k doznívajícímu neklidu 60. let zároveň pochopitelné, o jak konzervativní melodrama projevili američtí diváci roku 1970 enormní zájem. Love Story představuje velmi opatrný návrat k jistotám. Spárováním dokonalých protikladů poukazuje na možnost překonání třídních rozdílů a následné obnovy ztracené rovnováhy. V 70. letech již poněkud archaický třídní rozdíl tvůrcům posloužil jako náhražka za palčivější společenské konflikty té doby – mezi různými etniky nebo příznivci odlišných politických směrů. Krásnou chudou dívku lze navíc snáze vydávat za bezchybný ideál. Jako křehké stvoření vybízí k opatrování, k vytváření pocitu finanční i jiné stability, kterou jí Oliver dokáže nabídnout. Ona ho na oplátku dostává od „zvířecí“ zábavy (hokej je ukázán jako dost agresivní hra) více mezi lidi. Vytvořením harmonického rodinného prostředí, které doma nenachází, Oliverovi poskytne podmínky pro nerušené studium. Sama přitom od sebe-zdokonalování upouští (už ostatně dokonalá je) a před kariérou dává přednost vidině rodinného života. City v jejím případě vítězí nad ambicemi, s nimiž ještě svést souboj Oliver. Jako v každém oidipovském dramatu, také zde je problematickou osobou otec – právě ten coby starý pragmatik syna nutí upřednostnit lepší společenské postavení před neziskovou láskou. Navzdory tušenému zvratu v poslední třetině je Love Story obdivuhodně bezbolestným filmem, měkkým, hebkým a voňavým jako čerstvě vyprané prádlo z televizní reklamy. Bez skutečně zlé postavy nebo negativní emoce je symptomem touhy po něčem čistém a nezkaženém, po nerealizovatelném návratu v čase (tuto nevratnost film také řeší). Ne v něm samotném, protože sám jakoukoli hloubku postrádá, ale v tom, co zosobňuje, spočívá opravdová tragičnost Hillerova filmu. 60% Zajímavé komentáře: Galadriel, DaViD´82, CheGuevara (09.11.2012)

Love Story je pěkný příběh a je nejspíš inspirací pro hodně romantických filmů, například mi to hodně připomnělo film "Dlouhá cesta", kde je v podstatě úplně stejný příběh - mladý zamilovaný pár, kluk, který má roztržky s otcem a dívka, co umře. Taky jsem si při tom vzpomněla na film "My Sassy Girl", kvůli věčný "buzeraci", která nebyla myšlena nějak zle a místy byla opravdu dost trefná a legrační. Hudba je skvělá, stejně tak herecké výkony, ale celkově mě ten film nepřesvědčil tak, jak bych to čekala od pořádnýho romanťáku, očíčka zůstala suchá a slzičkám se ven nechtělo. Z tohohle příběhu by toho šlo vytlouct určitě ještě trochu víc. (19.06.2008)

,,PÔJDE TAM SNÁĎ O VIAC?" ,,O MNOHO VIAC." __ Tento film u mňa zaujímavo zarezonoval. Je vlastne veľmi jednoduchý (už len názov), trocha priamočiary a máličko šablónovitý (bohatý chlapec ľúbi chudobné dievča a rodičom to zrovna nevoní - dnes toľkokrát obohraté v telenovelách) a od istej chvíle aj úplne predvídateľný a predsa sa ako celok posúva niekam ďalej. Asi je to ,,vďaka" záveru a celkovému vyzretiu. Možno aj pre herecký ambasábel, kde vyzeralo ako by boli Cavalleriová a Barry Lyndon do seba naozaj zaľúbení. A v neposlednej rade sa za nielen komerčný ale i oscarový úspech filmu dozaista postarali dobre napísané dialógy, melancholicko zasnený Lai a taktiež aj strih, ktorý love story servíruje už po pár minútach. A nechápem ako mohol byť John Marley za pár šteknutí a smutných pohľadov nominovaný akadémiou. Nahradil by som ho postavou kreténa Raya Millanda. (26.12.2009)