Love Story

28. Zlatý Glóbus za rok 1970 - cena (5) - *Nejlepší film (drama), *Nejlepší herečka (drama) - Ali MacGraw, *Nejlepší režie - Arthur Hiller, *Nejlepší scénář - Erich Segal, *Nejlepší hudba - Francis Lai + nominace (2) - Nejlepší herec (drama) - Ryan O'Neal, Nejlepší herec ve vedlejší roli - John Marley (05.01.2009)

Na 1. máje je takřka povinností pro filmového maniaka mého formátu se podívat na nějaký dobrý romantický film. Dle všeobecného hodnocení snímek Love Story vypadal na tu správnou směsici hezkých i smutných okamžiků. V tom rozhodně nezklamal, v jednotlivých scénách spolu o místo na výsluní bojují jadrné laškování, vtipné komentáře a téměř památné věty obou hlavních protagonistů. Ali MacGraw svýma šibalskýma očima a širokým úsměvem okouzluje ze všech filmových záběrů. V závěrečných minutách je to ale trošku kontraproduktivní, protože to, v jakém by měla být stavu, s jejím vzezřením moc nekorespondovalo. Ryan O’Neal v roli sympatického mladíka s blonďatou hřívou neposlušných vlasů je zkrátka nevinnost sama. A tak se mu jen těžko věří role bouřliváka a „černé ovce“ rodiny, kterého už ho nebaví poslouchat otcovy příkazy. I tak mě ale víc zajímal právě vztah mezi těmito dvěma titány, než až trošku kýčovitá láska mezi dvěma rozdílnými sociálními třídami. Celkově jsem měla problém najít si cestu k zamilovanému páru. Ani v poslední třetině snímku jsem neměla pocit, že s nimi soucítím jako s jinými. Minimálně mé oko zůstalo suché, což už něco znamená. Možná tomu dám ještě někdy v budoucnu druhou šanci a najdu správné propojení, ale momentálně mě film minul docela zásadním obloukem. Průměr pak hodně napravuje hudba (Francis Lai), která je naprosto famózní a právem byla oceněna u odborné veřejnosti (rozuměj, dostala Oscara za "Original Score"). (01.05.2013)

Jak všední název film dostal, tak i absolutně obyčejné zápletky a děje se zuby nehty drží. A je pro mě překvapivé, že funguje. To je zapříčiněno hlavně přesnými herci, jež se drží skvěle napsaných charakterů, kterým je nemožno nefandit a nepřát lásku. Vždyť korejskou romantickou klasiku A Moment to Remember můžeme považovat za remake melodramatu Love Story z roku 1970. 80 % (19.03.2011)

Skvělý přístup k tolik ohranému tématu. Scénář, ač se to nezdá, nabízí minimum zbytečných slov. Velká část scén je odehrána třeba jedním slovem, často jen gesty, někdy se prostě něco důležitého přeskočí a odehraje se to ve scéně, která se tváří již jen jako mimoděk. A v tom je z mého pohledu největší síla Love Story, které je přese všechno očekávané a tisíckrát viděné velice zajímavým filmem, lovící emoce trochu jiným způsobem, než jsme asi úplně zvyklí. 8/10 (27.07.2016)

90minutová sonda do vztahu dvou ošklivých a velmi nesympatických lidí, kteří se rozhodnou spojit své životní osudy. Ještě před rokem bych nevěřil, že se na něco podobného vůbec zvládnu kouknout bez mentální újmy. Nyní se dokonce našly okamžiky, kdy se mi snímek líbil. Celkově ovšem nepůjdu s hodnocením nikterak vysoko. Jedná se o takovou pohádku pro ženy a zženštilé muže. Tvrdé chlapy film pravděpodobně zanechá chladnými jako zanechal mě. (03.02.2017)