Obsahy(1)
Profesor Gromov vytvořil podle fotografie v časopisu clapce-robota - Elektronika, který zatouží stát se člověkem a uteče. Náhodně se setká se svojí lidskou předlohou, chlapcem Syroježkinem a zkamarádí se s ním. Syroježkin robota z počátku využívá tím, že ho posílá za sebe do školy a nechá si od něho jinak posluhovat. Nakonec celý podvod vyjde najevo a Syroježkin musí nejen vše přiznat, ale také později, s pomocí spolužáků, najít samotného Elektronika, který je ukraden mafiánskou skupinou, jež ho chce využít pro své vlastní cíle. (Erasmus)
(viac)Recenzie (21)
Titulná pieseň kultového seriálu mladosti - ideš Syroježkin - a href="http://www.youtube.com/watch?v=Eeawig2PL2g">http://www.youtube.com/watch?v=Eeawig2PL2g + relacia, v ktorej sa stretli hlavný hrdinovia po 32 rokoch - https://m.youtube.com/watch?v=XYaRlL3oWfA ()
Ve vzpomínkách zůstal jen kudrnatý blonďák, robot, který chtěl být obyčejným klukem a za své dvojče podle kterého byl vyroben (Syroježkin) chodil například do školy (a strašně rád). Pamatuji, že Syroježkin byl docela grázl. Jeden díl byl o hokeji, to mě tenkrát strašně bavilo a víc už si nevzpomínám. ()
Pamatuju si, že tento film běžel rozkouskovaný v Pionýrské vlaštovce a pamatuji si, že to bylo hrozné psycho, když byl třeba elektronek složený v kufru. Jestli se nepletu tak po otevření "kufrjožky" měl kolem sebe poskládané části těla a hlava mluvila. Což byl pro mě jako malého caparta dost depresivní prožitek. ()
SLOVENSKÁ (obnovená) TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 1 = 16.2.1993, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) = - Možno, že nostalgia hrá v mojom hodnotení podstatnú úlohu, ale ukážte mi za "komanča" dostupnejšie sci - fi, ktoré dokázalo po sobotách baviť školopovinnú mládež. :-) TECHNICKÁ POZNÁMKA: V ČST uvedené ako 6-dielny 35 - minútový seriál. (6.2.2009) ()
Těžko říci, jak bych hodnotil dnes. Na druhou stranu, sovětským autorům se nikdy nedala upřít pěkná dávka fantazie (třeba zbožňuji ruské autory sci-fi literatury), tak doufám, že by se nedostavilo zklamání. Vlastně jsem ten seriál neviděl celý, ale i tak mi v paměti utkvělo pár vtípků, poměrně akční provedení a samozřejmě pro ruský film nezbytné davové scény s mohutnými písňovými sbory. Určitou davovost a chaotičnost mají Rusové rádi (je totiž vlastní i těm režisérům, kteří se raději rozhodli realizovat za hranicemi). Sověti měli tvorbu pro děti celkem zmáklou už od dob Arkádije Gajdara a já jsem ji bez ohledu na politiku ochoten ještě dnes ocenit. ()
Galéria (5)
Fotka © Odessa Film Studios
Reklama